EPIZODA - 161

Armando poprosil sekretářky, aby se vrátily na svá místa, že čekají hosty. A jen tak mimochodem se zeptal, co tak zajímavého tam probíraly. Neudržely jazyk za zuby a řekly mu vše o Michelovi a Betty a ještě si přidaly. Pověděli mu krásnou historku o jejich známosti v Kartagéně a nakonec přešly k fantaziím na téma jejich svatby. Armando vše vyslechl a pocítil potřebu uvidět ho osobně. Jen slepý by neviděl, jak žárlí, když to všechno slyší.

Potom, co Armando odešel, začaly všechny rozebírat, co Berta vyslechla u dveří Armanda. Když Inesita řekla svůj názor, že Armando stále miluje Betty a žárlí na Michela, nechtěly tomu věřit.  Rozhodly se nic neříkat Betty o Alechandře a Armandovi, protože by to narušilo její vztah s Michelem.

Armando byl vzteky bez sebe a  chodil po chodbě. Měl tak vzteklý výraz ve tváři, že Patricia, která ho viděla, se mu raději vyhnula. Když Armando uviděl, že v kanceláři u Betty nikdo není, zašel tam a  uviděl na stole její tašku. Domníval se, že tam najde fotografii s Francouzem a začal tašku prohledávat. Našel fotku, na které Michel objímá Betty. Pak uviděl v tašce Bettyin deníček. Neudržel se a začal si v něm číst.

Hned na začátku se zarazil, když zjistil, jak dlouho ho Betty milovala. Mnohem dřív než s Mariem vymysleli celou avantýru. V tu chvíli vešla do kanceláře Betty s Michelem. Armando stihnul schovat deníček do saka, aniž by to zaznamenali. Betty byla velmi překvapená jeho přítomností v kanceláři a on se vymluvil na rozpočet. Betty mu dala do ruky potřebnou složku a  seznámila ho s Michelem. Odpověděli, že se už znají. Oba muži na sebe pak dlouze hleděli – byl to svérázný souboj, kde ani jeden z nich nechtěl ustoupit. Nakonec se Armando omluvil a odešel. Michel nabídnul Betty, aby s ním odjela do Kartagény. Vedla by tam síť restaurací, které patří mu a jeho přátelům. Betty slíbila, že o tom popřemýšlí.

Armando vešel do své kanceláře, nalil si whisky, požádal, aby k němu nikoho nepouštěli, nespojovali telefony a začal číst deník. Četl vše od samého začátku, kdy Betty začala pracovat v Ecomodě  a kde popisovala všechny své city k němu.

Armando si s úžasem vzpomněl na všechno tak, jak to viděl on - jak si hnusil její polibky a potom si doma čistil zuby, jak se na ni rozzlobil, když ji uviděl spát za stolem v kanceláři potom, co celou noc proseděla nad důležitou zprávou. Armando plakal. Říkal „ne, ne…“ a po tváři mu tekly slzy…