|
|
|
|
|
EPIZODA - 117
Daniel se ve své kanceláři ptá Olarta na to, kdo obstavil Ecomodu. Olarte mu říká, ji obstavila společnost Terramoda, společnost Beatriz Pinsón Solanové. Na otázku Daniel se ptá, jak vysoké je to obstavení a mu Olarte sděluje, že je to 97 miliard pessos.
Daniel: „Ta ženská obstavila společnost?“ říká zděšeně Daniel.
Kancelář Armanda
Do kanceláře Armanda vchází Mario. Armando si prohlíží nějaké dokumenty.
Mario: „Pane prezidente, přeji dobré ráno.“ Armando: „Jak se vede?“ Mario: „Výborně. Výborně. Ehm. Řekni mi, jak jsme na tom dneska ráno se zprávou?“ Armando: „Betty už ji skoro má, chlape.“ Mario: „Tak to jo. A co jsi to s ní včera večer udělal ?“ Armando: „Buď zticha. Zatraceně, Calderóne, buď zticha. Jdeme musíme si promluvit.“ Mario: „Tiše, tiše. Když říkáš, že si musíme promluvit, mám z toho husí kůži. To je příšerné. Já už jdu.“
Oba odchází z Armandovi kanceláře. Na chodbě potkávají Marcelu. Marcela a Armando se chladně pozdraví.
Mario (ironicky): „Teda to je ale
romantický pozdrav. Váš vztah dosahuje svého Armando: „Ani předávání darů, ani svatba, nic takového.“ Mario: „Co? O čem to tady mluvíš?“ Armando: „Půjdeme k tobě do kanceláře. Vysvětlím ti to.“ Mario: „Já věděl, že to tvoje, ´musíme si promluvit´ nevěští nic dobrého. .. věděl jsem to, věděl jsem to.“ (koktá)
Cestou míjí Sandru, která se za oběma ohlíží. V tu chvíli vybíhá z kanceláře Gutiérrez společně s Aurou Marií, která mu visí na ruce a prosí ho.
Aura Maria: „Prosím vás, no tak, doktore Gutiérrezi.“ Gutiérrez: „Ne, nechte mě Auro Mario, nechte mě. Už ani slovíčko. To stačilo. Vaše výpověď je podepsaná a odeslaná. Jdu na toaletu, takže už dost.“
Kolem prochází Marcela a naštvaně se ptá:
Marcela: „Co se tady děje?“ Gutiérrez: „Děje se tady to, že slečna Fuentesová právě teď obdržela výpověď z personálního oddělení za neplnění svých povinností.“ Aura Maria: „To není pravda, paní Marcelo! Šlo totiž o to, že pan doktor chtěl, abych tu včera večer zůstala déle a údajně s ním na něčem důležitém pracovala.“ Gutiérrez: „Okamžik, ale tak to nebylo.“ Aura Maria: „A Freddy a já jsme to nechtěli.“ Gutiérrez: „A mimochodem pan Freddy Contreras obdržel další pokárání zaznamenané do jeho doporučení. Kopie všech těchto dokumentů jsem nechal poslat do vaší kanceláře, paní doktorko.“
V ten moment přichází Patricia, která si zvědavě stoupne za Marcelu.
Marcela: „Víte Gutiérrezi, já na vás nemám náladu. Za chvíli začne velmi důležitá schůze, na kterou nemáme ani číšníky, na kterou není objednaný ani oběd, na kterou nemáme hotovou ani bilanci.“
Patricia při jejích slovech stojí za Marcelou a dělá jako by se jí to vůbec netýkalo.
Marcela: „Gutiérrezi, takže se v tomto okamžiku nehodlám vůbec věnovat vašim papírům.“ Gutiérrez: „Promiňte paní doktorko, s dovolením, ale tento incident nemůžete přehlížet, protože by to asi vyvolalo další velkou nekázeň mezi zaměstnanci.“ Marcela: „Výborně pane Gutiérrezi, promluvme si o tom.“ Gutiérrez: „Výborně.“ Marcela: „Ráda bych věděla, jakou veledůležitou práci měla včera večer Aura Maria udělat, tady, s vámi, a sama, protože jestli ta vaše práce nemá odůvodnění, využiji dnešní schůze, abych propustila vás. Před celým naším vedením. - vysvětlete mi to.“ Guttiérez: „It iz not necesery, doktorko. Přednost má přeci dnešní schůze.“ Marcela: „Myslím, že je to od vás velmi rozumné a se mnou mluvte španělsky, rozuměl jste?!“ Gutiérrez: „Ou kej, doktorko, very gud. Dovolte, abych se vzdálil na restrum, tedy na toaletu a připravil se na schůzi. Ekskjúzmí.“
Gutiérrez odchází, ale Aura Maria ho zadrží slovy:
Aura Maria: „Doktore Gutiérrezi, tahle toaleta je dámská.“ Gutiérrez: „A, ano, jistě.“
Všichni odchází a Patricia běží za Marcelou, než ji stačí dohonit, Marcela jí přibouchne dveře od zasedačky před nosem. Patricia se na okamžik zastaví, rozhlédne se a pak vstoupí za Marcelou. Marcela uklízí nepořádek ze stolů a Patricia ji při tom pozoruje a hraje si obvyklým způsobem se svými vlasy.
Patricia: „Marce, jak se to tváříš? Co se ti, prosím tě, stalo?“ Marcela: „Poslyš, teď o tom nechci mluvit, chápeš ? To snad není pravda, když naši jednací místnost nepřipravím já sama, nikdo jiný to neudělá.“
Patricia stále udiveně pozoruje Marcelu: „Ale Marce, já bych to klidně udělala a lépe, ale uklidni se. Já vím, že je toho na tebe hrozně moc, jsi vystresovaná kvůli dnešní schůzi, kvůli předávání darů dnes večer.“
Marcela dále uklízí místnost a Patricia si sedá ke stolu.
Patricia: „Mimochodem Marce, já nemůžu jít, já nemůžu jít dnes večer na tvoje předávání darů, ale budeš ho mít u mě. Já ti slibuji Marce, že ti ho přinesu v den svatby. Ano?“ Marcela (se podívá na Patricii): „O jaké svatbě to mluvíš?“ Patricia: „Přece o tvojí.“
Marcela přechází nervózně po místnosti.
Patricia zděšeně: „Marce, svatba nebude?“ Marcela (si sedá naproti Patricii): „To záleží na tom, co řekne Armando Mendoza po skončení schůze vedení. Patricio, já si myslím, že chce naši svatbu zrušit.“ Patricia (si povzdechne): „Marcee.“
Mezitím v kanceláři u Maria se baví Armando s Mariem.
Mario: „Ty ses musel zbláznit, kámo. Zbláznil ses. Řekni, proč chceš zapříčinit takovou tragédii. Sám dobře víš, co bude následovat až řekneš, že svatba nebude.“ Armando: „Ne, ne, ne. Já počkám až schůze skončí, abych si s Marcelou promluvil. Počkám až odejdou, pak si s ní promluvím.“ Mario: „Á, to je výborné. Takže se všechno vyřeší a nikdo se to nedozví, co ? Jakmile tohle řekneš Marcele, tak zavolá tvým rodičům, potom Danielovi, Marii Beatriz, ta to zavolá Lombardimu, ten to řekne všem i Patyce a všichni se to dozvědí a bude všeobecné drama. Víš, co se stane potom? Že Daniel toho využije, aby si vynutil rozdělení podniku. Požádá obě rodiny, aby si rozdělily akcie a to, v tomto okamžiku, nesmíme dovolit. To nesmíme dovolit.“
Mario chodí po místnosti a mává rukama.
Mario: „Promiň mi to, k čemu mi bude, že máme zfalšovanou bilanci. Výbornou. Úúúžasnou. Když nazítří Daniel Valencia svolá schůzi, aby rozpustil společnost.“ Armando: „Calderóne, můj otec tohle přece nedovolí, prosím tě.“ Mario (posměšně): „Tvůj otec tohle nedovolí. Ale samozřejmě, že to dovolí. Na něm nezáleží. Co záleží na tom, co si myslí. Proti tomuhle tomu, není argument.“ Armando (naštvaně): „Co mám dělat ? Mám se snad oženit a obětovat se pro společnost, co?“ Mario: „Poslyš, tvůj život J E společnost. A je to i život tvé rodiny, je to přece život Valenciových a taky můj a ještě spousty dalších lidí. Vždyť my sami jsme s tím začali a musíme to dotáhnout do konce, proboha. Ty nemůžeš tu svatbu jen tak zrušit, protože ty nemůžeš, ty nemůžeš tu svatbu jen tak zrušit, protože se potopíme. Chceš, aby k tomu došlo ? Proboha řekni mi to, řekni mi to chlape, …..to, to, to je to tak hrozné muset se oženit s Marcelou?“ Armando (kývá hlavou): „Ano, ano je to hrozné. Protože já ji nemiluji.“ Mario: „Ale to přece už dávno víme. Už dost dlouho to oba víme. A ty jsi byl přesto ochotný udělat to. Takže mi řekni, co se stalo?“ Armando: „To, že se stále hádáme, to že už spolu dlouho nespíme, že mě kritizuje, že mě pronásleduje, stíhá mě čtyřiadvacet hodin denně, Calderóne. Nemůžu podstoupit tuhle oběť. Je nanic. Já si nemůžu vzít Marcelu - v téhle situaci.“ Mario: „Prosím tě, proboha, podívej. Přestaň si dělat výčitky svědomí kvůli Marcele“
Mario si sedá k Armandovi na pohovku.
Mario: „Na to je moc pozdě a nikdy sis je nedělal. Bylo to nad slunce jasné. Vám oběma byla jasná pravidla téhle hry na manželství, proboha. Tohle přece nic nevysvětluje. Hele, řekni mi, řekni, proč ses tak zatraceně pevně rozhodnul Armando, že tu vaši svatbu zrušíš až teď, prosím.“ Armando: „Protože, miluji Betty.“
Mario se na něho nejprve udiveně podívá a pak se začne šíleně smát. Vstane, máchá rukama kolem sebe a směje se jako blázen.
Mario: „Prosím tě. Aha.“
Armando vyskočí od stolu a popadne vztekle Maria za klopy.
Armando: „Zatraceně Calderóne, chápeš to, co jsem řekl?! Miluju Beatriz Pinsón Solanovou a celou silou svého srdce. Tahle hra na svádění, to, jak jsem ji líbal, jak jsem se miloval s ženou, která mě miluje, pro kterou jsem výjimečný, která se ke mně chová nesobecky, to způsobilo jediné, že jsem se zapletl do vlastní sítě, Calderóne. Já si to přiznal. A netrápí mě to. Jsem úplně klidný a prožívám nejlepší období svého života. Díky ní mám příležitost začít znovu. Chová se ke mně výjimečně.“
Zacloumá Mariem.
Armando: „ Ty si to, kruci, neuvědomuješ?“
Mario: „Počkej, počkej, počkej!“
Na ta slova ho Armando pouští a Mario si začíná upravovat pocuchaný oblek.
Mario: „Takže. Hm. Jaký bude další krok v tom báječném plánu Řekni mi, zrušíš svatbu s Marcelou a pak se zasnoubíš s Betty. Otevřeně všem přiznáš, že kvůli Betty hodláš zrušit vaši plánovanou svatbu a potom všem oznámíš, že udržuješ poměr se svou hroznou asistentkou.“
Na tato slova se Armando napřáhne, jako by chtěl Mariovi jednu vrazit.
Armando: „Nevím. Já nevím, Calderóne. Nepřemýšlel jsem o tom, co udělám až to všechno skončí. Nevím, jestli to oznámím, ale určitě vím, že nemůžu strávit celý svůj život v nešťastném vztahu tím, že se budu přede všemi přetvařovat.“ Mario (naštvaně): „Na něco takového není vhodný okamžik. Z prvního důvodu, že nemáš žádné právo zamilovat se a z druhého důvodu, protože ses zamiloval do nesprávného člověka. Proboha, jen si představ, co si od ostatních vyslechneš, až se dozvědí, kdo způsobil tuhle tragédii. Kámo, Marcela ji nenávidí, Daniel Valencia jí pohrdá, nesnáší ji. Vždyť nemůže existovat horší urážka, větší neslýchanost pro Marcelu než, že ji vyměníš za Betty. Vždyť vás roztrhají, zadupají vás. Udělají z vás malé kousíčky, vůbec z vás nic nezůstane. To chceš, to chceš? Ne!“ Armando (křičí): „A co ty vlastně chceš? Abych se oženil! Abych obětoval celý svůj život, Calderóne! To, co ze mě dělá člověka! Kvůli téhle zatracené společnosti! A co já?! To je ti jedno!“ Mario (potutelně): „Musí existovat lepší volba, než tahle, než mluvit o Betty a ničem jiném. Poslyš, teď položíme všechno, absolutně všechno na pomyslné váhy - na téhle straně je jen tvůj život, tvoje Betty, je tu váš vztah, říkej si tomu jak chceš. Tady na druhé straně najdeme dvě věci - Ecomodu, funkci ředitele, tvé celé vedení, celou tvou čest, tvé vedení, tvého otce, tvou matku, Marcelu, Daniela, Marii Beatriz, mě a všechny ostatní. Skandál!“ Armando (křičí): „Dost!“ Mario: „Takže dobrá. Takže ne. Vím, vím, že to hlavní, co ti na té věci vadí, je to manželství. Ale uvědom si tohle - uvědom si, že to nebude trvat dokud vás smrt nerozdělí. Tohle bude svatba civilní, nebude v kostele, takže proč bys to pro Marcelu neudělal. Řekni mi, když teď máme Marcelu na své straně, neutralizujeme tím Daniela Valenciu. Udělej to pro všechny, buď velkorysý, není na tom nic špatného. A později, až se společnost zbaví všech dluhů, tak všechno bude, všechno bude velmi snadné. Rozejdeš se s Marcelou, řekneš, že vaše manželství nikam nevede, že je absurdní a zavoláte advokáty a vyřešíte to mezi sebou. A až bude po všem, budeš se moci v klidu rozeběhnout do náruče té své milované hrozné Betty.“ Armando (se nakloní nad Maria a tiše mu řekne): „Poslouchej dobře Calderóne, ještě jedna ošklivá poznámka týkající se Betty a zabiju tě.“ Mario (koktá): „Ehm, ehm, ehm,tvé milé překrásné Betty. Dobře, dobře, dobře. O čem se tady vlastně bavíme. Bavíme se tady snad o půvabech slečny Betty nebo se tu spolu bavíme o problému mnohem vážnějším, který musíme nutně vyřešit. Souhlasíš se mnou v tom, že není možné jen tak tu vaši svatbu zrušit?“ Armando: „Ale když pro tebe je to tak snadné! Co? Tak snadné! Prostě Betty řeknu, víš co, já se ožením, počkej nějakou dobu, uvidíme, potom se k tobě vrátím. To přece není problém, počkej na mě. Řekni mi, která žena by to dovolila, Mario, která žena?“ Mario: „Betty.“ Armando třískne vší silou pěstí do stolu. Mario se hned ohrazuje rukama. Mario: „No, no moment, moment, moment. Uklidni se. Je tu jedno řešení. Pošleme ji na cesty. Pošleme ji na nějakou dobu na dovolenou.“ Armando .: „Na jakou dovolenou?“ Mario: „No to já nevím. Nevím. Na dobu trvání manželství, svatební cesty. Nejdůležitější je, aby tady nemohla nic zničit. Nevím, na pár měsíců, asi tak na tři, já nevím. Hele, máme snad jinou možnost? Hm? Souhlasíš se mnou, že Betty musí odjet daleko?“
Betty právě v té chvíli jde s hotovou falešnou bilancí v deskách po chodbě. Sandra se jí nabízí, že jí pomůže desky roztřídit. Mariana Betty říká, že Marcela je zavřená s „peroxidkou“ a Armando je v kanceláři s Mariem a něco spolu řeší. Betty jde ke dveřím Mariovi kanceláře a slyší, jak Armando právě říká:
Armando: „Řekni, kam ji vlastně chceš poslat?“ Mario: „Nevím, nevím. Někam hodně daleko. Na Antarktidu. Člověče, já nevím, na nějaké místo vzdálené a příšerné. Prostě, aby tam byla jako doma. Hlavně někam, odkud se nemůže kdykoliv vrátit. Sednout do letadla, aby zničila tvoje manželství a svatbu. A hlavně to musí být hodně daleko. Moc, moc daleko.“ Armando: „Mluv chvíli vážně Calderóne. Kam asi?“ Mario: „Armando, mluvím velmi vážně. Ta holka je do tebe úplně zblázněná, tak mě pochop. Přece jsi ji získal zpátky. Takže když ji pošleš někam moc blízko, tak se může stát, že během tvé svatby seskočí padákem a zkazí nám, zničí nám obřad.“ Armando: „Tak co teda! Nó Calderóne, tak co? Ona na tohle nepřistoupí. Ona chce zůstat tady. Ona očekává, že se věci mezi námi urovnají. Co mám dělat? Co jí mám říct? Že se ožením? Uklidni se, neměj obavy, já se ožením. Ale ty na mě musíš rozhodně počkat, ale nemusíš čekat tady. Až se rozvedu, měla bys počkat daleko, někde v cizině, daleko, co nejvíc to půjde. Proboha!“ Mario: „Poslyš, promluv si s ní. Nejdůležitější je, že nám zfalšovala tu zprávu a že uspějeme na schůzi. To je nejdůležitější. Takže jí kamaráde vezmi do kanceláře, zavři dveře, ale hlavně zamkni, dej jí pár polibků, těch příšerných, které jí vždycky dáváš a přesvědči ji o tom, že to musí udělat, že odtud musí odjet, že je to kvůli tobě, kvůli nám všem tady. Přesvědči ji a potom já nevím odvez ji někam do motelu, do hotelu, nevím, nebo někam, přesvědči ji, že musí odjet. Souhlasíš se mnou.“ Armando: „Zatraceně ano, souhlasím s tebou. Musí odjet.“
Po těchto Armandových slovech Betty zděšeně odchází od dveří Mariovy kanceláře. Po jejím odchodu Armando ještě říká Mariovi.
Armando: „Mario, ale už jsem ti řekl, jestli o ní uděláš jednu ošklivou poznámku, jestli si z ní budeš utahovat, jestli budeš zase cynický, tak tě zabiji, rozuměl jsi. Už moc dobře víš, jaké city k ní chovám. Požádám tě o laskavost - žádné další poznámky, žádné další vtipy na Beatriz.“ Mario: „Jistě, pane prezidente, to bude bez problémů. Prosím tě, hlavně ji přesvědči, aby to udělala. A přestaň myslet na to, že zrušíš svatbu, že nás ještě víc zapleteš do tohohle pekla, ano.“
Armando se tváří nešťastně.
Také Betty jde po chodbě a tváří se velmi smutně. Sandra a Mariana se jí opět nabízejí, že jí pomohou s prací. Betty však odmítá. A odchází k sobě do kanceláře. Sedá si ke stolu a pláče.
Betty: „Tak dost, tak dost, tak dost. Nevím, proč bych to měla dále snášet. Je to ničema, je to ničema. Beatriz Pinsónová, co sis to vlastně myslela? Jsi pitomá, jsi tak hloupá. Je to ničema, je to zmetek, je to takový hrozný zmetek.“
Do Ecomody přichází Roberto a Margarita a vítají se se všemi. Ptají se sekretářek na Armanda a Marcelu.
Marcela (u sebe v kanceláři): „Já už jsem rezignovala Patricio. Jednou věcí jsem si už jistá, budu podporovat svého bratra ve všem, co bude potřebovat. Jestli chce rozdělit společnost, ať ji rozdělí. Jestli chce svou část, ať si ji vezme. Jestli chce, aby ji Mendozovi koupili, ať ji koupí.“ Patricia: „Ty Marce, není příčinou těch problémů, že s ní ještě chodí. Přece s tou milenkou, kterou měl nebo má.“ Marcela: „Bezpochyby je to tak.“
Do kanceláře přichází Roberto s Margaritou a vítají se s Marcelou a Patricií. Ptají se na ostatní členy vedení. Margaritu zajímá, jestli Marcela nemá nějaké problémy, a snaží se ji uklidnit. Marcela říká, že si všechno povědí po schůzi. Marcela odchází, Margarita říká Robertovi, že Armando se možná neožení s Marcelou. Robert je rozčilený. A Roberto prosí Patricii o nějaké občerstvení. Patricia mu na to říká:
Patricia: „Dej si vodu Roberto, je vynikající.“ a také odchází. Betty (v kanceláři znovu čte dopis Maria a pláče): Betty: „Ano, jistě on to nikdy nechtěl zrušit, nikdy.“
Pláče dál a čte, vzpomíná na Armandovy polibky, na jeho naléhání:
Betty: „Já jsem pitomá, jsem pitomá. Co sis to vlastně myslela Beatriz Pinsónová? Že se ti podařilo ho změnit? On jen změnil strategii a tady stojí, to jediné o co mu jde. Vždyť on jen následuje krok za krokem, tyhle instrukce.“ Dočte dopis a zadívá se na dveře od své kanceláře: „Jistě, že z něj zase bude ten šťastný muž.“
K Betty do kanceláře vchází Marcela.
Marcela: „Kde najdu Armanda ?“ Betty (od stolu): „Je v kanceláři pana Calderóna.“ Marcela: „Tohle jsou ty vaše složky? Kde máte svoji zprávu a bilanci na schůzi?“ Betty: „Ano, jsou to tyhle složky, ale ještě jsem zprávu nezaložila.“ Marcela: „Vážně?! A co vám schází?“ Betty: „Ještě - musím udělat - několik kopií. Potřebuji taky kopie zprávy, abych je mohla založit do desek.“ Marcela (ironicky): „Aha. To jsem moc ráda, že vám nic neschází. A v kolik hodláte ty složky odevzdat, doktorko?“ Betty: „Za deset minut.“ Marcela: „Za deset minut Beatriz? Víte vy vůbec v kolik hodin schůze začíná? V jedenáct. A víte kolik je teď? Jedenáct! Roberto a Margarita, celé vedení už dorazilo, čeká se jen na příchod Daniela s Marií Beatriz.“ Betty: „Tak, za deset minut to už bude hotové.“ Marcela (důrazně): „Víte, řekněte mi radši na rovinu, jestli mám ostatním říct, že můžeme jít domů, že zpráva není připravená, že nemáte bilanci, že paní doktorka ještě není připravená, že jestli chtějí ať přijdou zítra nebo spíš tak za dva týdny.“ Betty (zvýšeným hlasem): „Za deset minut to už bude hotové.“ Marcela (rozčileně): „Nemluvte tak se mnou takovým tónem, káčo jedna, nemám náladu na to, abych snášela tu vaši drzost.“ Betty: „Já taky nemám náladu na to, abych snášela tu vaši, madam.“ Marcela (zcela udivena): „To ještě scházelo. Ano. Je zcela evidentní, že se spolu nesneseme. Jedna z nás bude muset odejít.“ Betty (hledá mezi šanony): „Nemějte obavy, ta, která odsud odejde budu já.“ Marcela: „No, to už se bojím.“ Betty: „Já to neříkám jen tak. Až skončí schůze, už mě nikdy v životě neuvidíte. Takže mě nechte na pokoji a dovolte mi dokončit moje povinnosti. Potom se nám oběma uleví, že už se nemusíme dál vídat.“ Marcela: „Chci to písemně. Chci to vlastnoručně podepsané, protože jsem si jistá, že tohle je další z vašich obvyklých podvodů. Co uděláte? Půjdete dovnitř s pláčem a řeknete, že se vás snažím donutit, abyste odešla? Nebo co? Pokolikáté už mě postavíte proti Armandovi? Víte co, já vím, že nebudete upřímná a že mi neřeknete co máte v úmyslu, ale nemějte obavy, já jsem dneska připravená na všechno!“
Otočí se a chce odejít.
Betty (za ní volá): „Na nic se madam nepřipravujte, jenom se připravte na to, jak si vychutnáte mou výpověď.“
Marcela (otočí se): „Kéž by jste nelhala.“
… znovu se vrátí k Betty
„Kéž by jste měla dost cti na to, abyste splnila to, co tu říkáte. Kéž už bych vás nemusela nikdy znovu vidět. Protože po skončení téhle schůze, už vás nebudu muset snášet. Tak, jako vy jste byla schopná ztratit úroveň a dávat facky na veřejnosti, já ji můžu ztratit taky a můžu vás chytit a vyhodit z tohohle podniku pěkně rychle. Jestli to neudělám, jestli to nedokážu udělat, jestli ještě vkročíte do téhle společnosti ta, která půjde budu já. Marcela práskne dveřmi a odejde.
Betty (křičí za ní): „Nerozčilujte se, buďte klidná“.
Začne balit své věci a rychle sepisuje svoji výpověď na počítači. Na chodbě se Sandra a Mariana dohadují s Patricií.
Mariana: „Co, cože, cože holčičko? Poslyš asi na tebe čeká pěkný stress, že jo, protože budeš muset jít samotinká do kantýny, přinést kávu a naservírovat ji panu Robertovi. Protože já to neudělám ani náhodou. Kdepak.“ Patricia (ječí): „Kdepak, kdepak, kdepááák. Ale budete to muset přinést vy dvě, protože kávu podávají lidé barvy kávy.“ Sandra + Mariana: „Prosím? Cože?“ Patricia: „Já oznámím panu Robertovi, že jste to vy dvě nechtěly udělat a on vás vyhodí pro neúctu k autoritám.“ Sandra: „Co? Neúcta ke komu? K autoritám? Spíš k sekretářkám. Vážně jsi mě pobavila.“ Patricia: „Ále, já jsem totiž sekretářka ve vyšší funkci než vy dvě, mé milé.“ Mariana: „Fakt jo?“ Patricia: „Já jsem sekretářka Armanda Mendozy, tudíž sekretářka prezidenta Ecomody.“ Mariana: „No to teda.“ Patricia (k Sandře): „No a ty jsi sekretářka Maria Calderóna, to znamená, že jsi sekretářka viceprezidenta pro obchod.“ (Začne se vlnit v bocích, za ní se objeví Marcela.) „ A hehehe a sekretářka prezidenta je víc, než sekretářka viceprezidenta pro obchod.“ Mariana (Sandře): „Slyšíš?“ Patricia (Marianě): „A ty jsi na tom mnohem hůř drahoušku, protože ty jsi JENOM sekretářka Marcely Valenciové, tudíž sekretářka ředitelství p-r-o p-r-o-d-e-j-n-í s-í-ť a sekretářka prezidenta je víc než, sekretářka té hlouposti, které se říká prodejní síť.“ Marcela: „Co se tady děje?!“ Patricia: „Marce!“ (…otočí se na Marcelu) Patricia: „Marce, snad jsi neposlouchala?“ Marcela (s rukama v bok): „Ano!“ Patricia: „Tyhle dvě hloupé husy donutí člověka říkat nesmysly!“ (Ukáže na Sandru a Marianu.) „Marce a je jim úplně jedno, že mám tolik práce s organizací schůze, s těmi přípravami, …se vším Marce! Představ si, že Roberto požádal o šálek kávy a ani jedna z těhle mu ji nechce donést Marce. Že, prej to mám udělat já.“ (Patricia zvedá telefonní sluchátko a vytáčí číslo). Marcela: „Kde jsou ti tvoji číšníci?!“ Patricia: „Ještě nepřišli. Je tam obsazeno.“ Marcela: „Kdyby tady číšníci byli Patricio, Roberto a Margarita by byli obslouženi jimi. Že je to tak?“ Patricia (pokorně): „Ano, Marce.“ Marcela: „V tom případě, kdo by jim měl donést kávu?“ Patricia (ukáže na Sandru a Marianu): „Tyhle!“ Marcela: „Né, jen ty Patricio, jen ty Patricio Fenándezová.“ Patricia: „Ale Marce, ty po mě chceš, abych roznášela kafe?“ Marcela: „A já snad?“ Patricia: „No, já bych tě určitě litovala.“ Marcela: „Jdi a přines tu kávu pro Roberta. Hned!!!“ Patricia (odchází): „Nemusíš na mě křičet Marcelo, mohla´s mě o to požádat slušně.“ Marcela: „Ředitelka té hlouposti - prodejní sítě - je víc než sekretářka prezidenta.“
Mariana upozorňuje Patricii, že do kantýny se jde opačným směrem.
Marcela (Sandře a Marianě): „Jak vidím, tak vy dvě nemáte co na práci.“ (Obě začínají pilně pracovat).
Armando sedí za stolem v Mariově kanceláři a píše Betty přáníčko. Mario za ním nervózně chodí sem a tam.
Mario: „Můžu je napsat ve verších smutnějších než sama noc, můžu je napsat v báji. Báječné.“ Armando: (vztekle hodí tužkou na stůl) „Zatraceně Calderóne, já nemůžu. Nemůžu napsat tuhle kartičku pro Betty. Tvrdit jí ráno, jak moc ji miluji a odpoledne jí sdělit, že se budu ženit s jinou.“ Mario: „Pane prezidente, dnes potřebujeme více než jindy, aby ta kartička byla plná emocí, citlivá - prostě nevím. Je to jediná šance, kterou máme, abychom ji přesvědčili, člověče.“
Do kanceláře prudce vchází Marcela, rozrazí dveře a Maria odhodí do kouta.
Marcela: „Promiňte, neruším vás?“ Armando: (schovává přáníčko) „Ne.“ Marcela: „Roberto a Margarita jsou v zasedací místnosti, chtějí, abyste přišli.“ Armando: „Že za chvíli přijdeme.“ Marcela: „Že děkuji.“
Třískne dveřmi a odejde. Mario se dívá na Armanda, ten nešťastně rozhazuje rukama a kroutí hlavou.
Armando: „Já ji nesnesu.“ Znovu zakřičí „JÁ JI NESNESU.“ Mario (konejší ho rukama): „Buď v klidu, uvolni se, takhle se přece nemluví se ženou, kterou miluješ.“ (Sedá si naproti Armandovi. Armando se stále drží za hlavu).
Na chodbě Hugo říká jedné zaměstnankyni.
Hugo: „Prosím holčičko, že jsem říkal hnědou? Já, že řekl hnědou, podívej se mi do očí. Já jsem řekl modrou jako nebe. Tak šup, šup, kšá, kšá.“ (Posílá ji pryč). Hugo: „No vyšlo slunce.“ Marcela (přichází k Hugovi): „Hugo, prosím tě za chvíli má začít schůze.“ Hugo: „Nojo, vždyť už jdu. Už je tady moje inspirace, moje magie a moje barvy, které nevím k čemu mi budou na téhle schůzi plné čísel.“
Přichází Patricia s kávou.
Hugo: „Patty Patt, ty teď pracuješ jako číšnice na Titanicu nebo co?“ Patricia: „Marce, holky z kantýny také nechtěly přinést tu kávu pro Roberta.“ Marcela: „Co sis myslela, že ti řeknou? Když jsi je ponížila, když si jim řekla, že se ti hnusí a když si jim řekla, aby se nedotkly ani jediného tvého šálku kávy.“ Patricia: „Marce, jak ses to dozvěděla?“ Marcela: „Tady se ví všechno, drahá.“ Patricia: „To jsou teda klepny, nemůžu je vystááát.“ Hugo: „Patty Patt, tobě nechybí už jenom manžel, ale i pěkná zástěrka, abys vypadala jako pokojská z Anglie. Byla bys hrozně sexy. Dívčino.“ Patricia: „To si myslíš?“ Hugo: „Měla by ses stavit v ateliéru, já ti ji navrhnu s rozparkem, aby byly vidět nožičky.“ Patricia: „Hugo, jak chceš, abych se smála, postupně nebo najednou.“ Hugo (Marcele): „To dnešní služebnictvo je ale drzé. Neuvěřitelné.“
Marcela se nenápadně směje. Guttiérez se vítá s Robertem a Margaritou v zasedací místnosti. Patricia přináší kávu. Margarita se jí ptá na číšníky a prosí Patricii, aby jí přinesla čaj, také Guttiérez si objednává kávu a Hugo ananasový džus a sušenky. Patricia je rozčilená. Marcela jí znovu připomíná číšníky a oběd, který musí zajistit. Patricia se vymlouvá, že to nestihla, protože měla moc práce. Ve skutečnosti stále naháněla Nicolase.
Betty zatím v kanceláři dopsala výpověď, připravila desky s bilancí a říká si:
Betty: „Hotovo pane Armando, paní Marcelo, vše už je hotovo.“
S deskami odchází z kanceláře a na chodbě potkává Armanda s Mariem. Armando se jí ptá na zprávu a Betty mu říká, že musí upravit ještě nějaké složky a udělat pár kopií, ale že za deset minut bude hotová. Armando je rozčilený, v zasedací místnosti se Hugo baví s Robertem.
Hugo: „No Roberto, řeknu ti, že jsem dostal spoustu nabídek.“ Margarita: „Hugo, to nám nemůžeš udělat.“ Hugo: „No to musíte o mě pečovat nebo o mě přijdete, já bych vás přece nikdy neopustil.“
Do zasedací místnosti vchází Armando a Mario. Armando se vítá s rodiči.
Roberto mu vyčítá, že schůze má zpoždění, ale Armando se vymlouvá na to, že ještě nepřišli Daniel a Maria Beatriz. Všichni si sedají na svá místa.
Hugo: „ Vida, tady klesla nálada rychleji než výtah. To je teda situace.“ Armando (Marcele): „Miláčku, nemusíš mít obavy, dnes večer bude předávání darů, jak jsem ti to slíbil. My dva se vezmeme, takže se přestaň tvářit tak naštvaně.“ Margarita: „Nikdy jsme nepochybovali, že to tak bude, Armando.“ Roberto: „Nikdy bychom ti to neodpustili, chlapče. Slyšíš dobře, nikdy!“
Betty na chodbě jde ke kopírce a Sandra se jí ptá, co jde zase kopírovat. Betty se vymlouvá, že tam musí něco přidat. Mariana má o ni starost. Obě Betty říkají, že už na ní všichni čekají v zasedačce. Cestou Betty potkává Daniela a ten jí říká, že velice touží po tom přečíst si její zprávu.
|
||
|
|
|
|
