EPIZODA - 85

Betty přichází do zasedací místnosti a Armando si ji zavolá stranou. Chce se omluvit a vysvětlit jí své chování, ale Betty je stále uražená a nechce nic slyšet.

Hugo je nadšený, že Armando dovolil, aby s Adrianou pracoval. Vtom tam vtrhne Marcela s Patricii. Marcela chce s Hugem mluvit. Vysvětluje mu,, že Adriana chodí za Armandem, že je jeho milenkou, ale Hugo se směje a vysvětlí jí, že Adriana je v zemi asi 5 dní, protože před tím byla se svým manželem ve Španělsku. To tedy vylučuje možnost, že je Armandovou milenkou. Marcela se Adrianě omluví, ale vtom se do toho vloží Patty a začne vykřikovat, že je Marcela zbabělá, že si nedokáže zjednat pořádek. Marcela ji odtáhne a vysvětlí celou situaci. Patricia jí poví, že je to vlastně dobře, že to není Adriana., protože setřást z Armanda takovou ženu, by bylo těžké.

V tu dobu Armando, Mario a Betty s Inesitou dodělávají rozpočet. Betty i Inesita odchází. Armando přiznává, že Betty je stále naštvaná a raněná. Prozradí Mariovi, že chce počkat, až ji to přejde a pak jí vše vysvětlit.

Marcela stále přemýšlí o tom, kdo je ta DRUHÁ. Přichází  Katalina, která chce Marcelu i Patty pozvat do muzea na výstavu Picassa. Patty to však přijde velice nudné, ale aby  ukázala jak je vzdělaná, začne plácat neskutečné hlouposti. Nakonec obě odmítnou na výstavu jít. Katalina chce Marcele odevzdat nějaké dokumenty, ta ji však odkáže na Betty, přičemž Betty nazve „dragounem“. Katalinu to ohromí.

Armando se snaží s Betty komunikovat, ta je však nadále úsečná.

Katalina jde za Betty a tam si všimne, že je Betty smutná. Pozve ji na výstavu do muzea a Betty s nadšením přijímá. Pak jde pozvat i Armanda, ale ten stejně jako Marcela odmítne, výstava jej nezajímá. Katalina mu oznámí, že hodlá vzít na výstavu všechny jeho zaměstnance. Pak požádá Bertu o laskavost, aby rozdala pozvánky všem zaměstnancům.

Hugo potká Katalinu na chodbě a představí jí Adrianu Arboledovou. Katalina mu oznámí, že ho večer očekává v muzeu na výstavě a Hugo, když se dozví, že jdou i sekretářky, začne je opět urážet. Že prý v tom muzeu budou předvádět příšerky z Ecomody v čele s pterodactylem Bettynkou. Katalina však Hugovi oznámí, že jeho kolekce je v jejích rukou, a proto věří, že na něj v muzeu nebude čekat zbytečně.

Aura Maria opět plánuje jít večer na tah, protože Freddy nijak nereaguje na její provokace. Freddy však dělá to samé. Plány jim zkříží Katalina, která jim oznámí, že je večer čeká v muzeu. Rozhodnou se jít tedy na dostaveníčko po výstavě.

Armando sedí v kanceláři. Vtrhne k němu Mario.

Mario: „Už s námi madam Netvor mluví?“

Armando zavrtí hlavou a slovně zaútočí na Maria: „Ne! Je tam zavřená a naštvaná.“ Mírněji dodává: „Ale nedělej se starosti, vážně. Buď v pohodě! A jestli ji to nepřejde dneska, tak zítra. Jistě není třeba spěchat.“ Snaží se přesvědčit Maria, ale vlastně i sebe.

Mario: „Myslím, že se to nesmí nechat zajít moc daleko!“

Do místnosti vstoupí Marcela. Mario ji jde přivítat.

Marcela: „Promiňte!“

Mario: „Ahoj!“

Marcela: „Právě teď mi volali z Palm Beach a říkali, že jim zítra přivezou zboží.

Armando ztuhne a diví se: „Zítra jim to přivezou?“

Marcela: „Ano, takové přeci byly podmínky, které jsme si s prodejci dohodli. Připadá ti to divné?“ zeptá s Marcela ironicky.

Armando: „Nevzpomínám si, prostě mi to vypadlo tady z počítače!“ (ukazuje si na hlavu)

Marcela: „Ty si nevzpomínáš? To si asi nevzpomínáš, že je jim třeba zaplatit 126 000 dolarů!“

Armando zděšeně volá: „Betty? Betty!“

Ta vychází ze své kanceláře.

Betty: „Ano, doktore?“

Armando: „Promiňte, vzpomínáte si, že zítra má proběhnout předávka zboží v Palm Beach?“

Betty: „Samozřejmě pane, ještě je zapotřebí doplatit 126 000 dolarů, které dodavatelům dlužíme.“

Armando: „A počítáme s tím v příjmech za tento měsíc? Beatriz?“

Betty: „Ano, doktore! Mimochodem, chtěla bych využít této příležitosti a říct vám, že pro novou kolekci je velmi důležité, abychom o toto prodejní místo nepřišli. To místo už stálo podnik spoustu peněz a teď je na čase aby začalo vydělávat. Kromě toho, teď je vhodná doba na představení nové kolekce.

Mario: „Myslím, že tam budeme muset jet co nejdřív.“

Marcela: „No tak dělejte dál svou práci a rezervujte nám na zítřek tři letenky do Miami, a taky dva pokoje v hotelu, pojedeme všichni tři!“

Armando: „Zítra?“

Marcela: „Ano! Zítra, zítra! Proč? Máš už snad něco domluveného?“

Armando se podívá na Betty, která za něj odpoví.

Betty: „Musí jednat s dodavateli a vyřešit několik rozjednaných záležitostí s bankami!“

Armando pokývá hlavou a viditelně se mu ulevilo, že je výmluva aby nikam nejezdil. „Mám hrozně práce, Marcelo. Vážně!“

Marcela: „Á, opravdu? A copak není možné, aby to zařídila Beatriz? To by mi přišlo moc divné, protože zatím se o podnik starala vždycky, když jsi cestoval. Co kdybys radši požádal o dovolení a oznámil TÉ jisté osobě, že se mnou budeš pár dní ve Spojených státech. Je v tom nějaký problém?“

Betty: „Zajistím vám ty rezervace!“ (odchází do své kanceláře)

Armando: „Marcelo, nezačínej zase! Tady jde o práci! Nic víc, práce!“

Marcela: „Opravdu by bylo dobré, kdybys sis o to dovolení zavolal. Já bych ti nerada něco překazila!“ (Odchází a Armando se za ní dívá pomalu až s nenávistí.)

Mario: „Obávám se, že budeš muset letět s námi, můj milý pane.“

Klub se mezitím chystá na výstavu a volají Betty, zda půjde také. Ta řekne, že ano. Za chvíli prý přijde. Ještě musí předat Armandovi rozpočet na novou kolekci, která je astronomická. Armando je zděšen. Žádá Betty o vysvětlení. Ta velice úsečně odpovídá a vypočítává, co všechno Ecomoda splácí a tím, že se ceny vyšplhaly tak vysoko. Na otázku, kde vezmou tolik peněz odpovídá, že budou muset opět sáhnout do fondů Terramody. Armando ji vyzývá, aby počítala s tím, že bude muset udělat falešnou rozvahu na schůzi ředitelů, kde nebude tato půjčka uvedena, protože by všechno prasklo. Betty odsekne, že si o tom promluví druhý den, protože již na ni čekají. Mario přesvědčuje Armanda, že takhle nemůže Betty nechat. Musí ji utěšit. Armando tedy jde za Betty do kanceláře.

Armando: „Beatriz, dovolíte mi abych vás odvezl domů? Prosím vás!“

Betty: „Mockrát vám děkuju, pane, ale jak jsem říkala už na mně čekají.“

Armando: „Kdo?“ zeptá se podezíravě

Betty: „Kolegyně z klubu.“

Armando: „A kam jdete?“

Betty: „Na jednu výstavu do Národního muzea. Už jsem ten rozpočet dodělala. Přečtěte si ho a zítra ráno to ještě probereme.“

Armando: „To, o čem s vámi chci mluvit, se netýká rozpočtu!“

Betty: „Pane, jestli chcete mluvit o úpravě té účetní rozvahy, tak to udělám!“

Snaží se projít kolem Armanda, ale ten ji zastaví.

Armando: „Beatriz, chci abychom mluvili o vás a o mě. A chci abychom mluvili o tom, co proběhlo v kanceláři s Adrianou!“

Betty: „S tím si nedělejte starosti. Já to chápu! (vytrhne se mu) Nashledanou!“ (Odchází kolem něj a jakoby náhodou mu s chutí šlápne na nohu. Armando se zapotácí a jde za ní.)

Armando: „Á, zase jste mi šlápla na nohu! (Betty je už na ředitelství a Armando se ji snaží dohonit. Za Armandovým stolem sedí Mario a čte rozpočet) Betty, Betty, já s vámi pořád mluvím.“

Betty: „Přeju vám dobrou noc!“

Na ředitelství vstupuje Marcela.

Marcela: „Co je to tu za křik?“

Betty: „Paní Marcelo, ty letenky na zítřek jsem už rezervovala. Omluvte mě!“ (prochází kolem Marcely a jde pryč)

Armando: „To nic, jen jsme řešili nějaké problémy.“

Marcela: „Mohla bych vědět, co se děje?“

Armando: „Ano, ano. Výrobní náklady naší nové kolekce vystřelily vzhůru, vylétly do oblak, Marcelo!“

Marcela: „Doufám, že nechceš snížit kvalitu surovin?“

Armando: „Ne, nehodlám snížit kvalitu. Chci tě o něco poprosit. Jsem trochu podrážděný, jsem trochu nervózní. A chci si problémy, které řešíme, probrat s Mariem. Dovolíš mi ještě chvíli, prosím tě. Potom přijedu k tobě domů a popovídáme si. Dobře?“

Marcela: „V kolik přijedeš?“

Armando: „Já nevím. Hned jak skončím tady.“

Marcela: „Víš, chtěla bych si s tebou ještě promluvit. Protože zítra už poletíme do Miami a předpokládám, že už máš na dnešní noc plán, že se půjdeš rozloučit!“

Armando: „Víš, Marcelo, proboha, přijedu pak do tvého bytu a promluvíme si!“

Marcela: „Uvidíme se tam!“

Marcela odchází a toho využívá Mario.

Mario: „Jak jsi mohl něco takového Marcele slíbit. Jet večer do jejího bytu.“

Armando: „Tak, co mám dělat? Řekni mi, co mám dělat! Proč?“

Mario: „Ty se ptáš proč? Zítra touhle dobou už budeme v Palm Beach. A ty tady chceš nechat Betty takhle zraněnou?“

Armando: „Uklidni se, zítra ji utěším a bude!“

Mario: „Ach, zítra. A v kolik hodin? Zítra musíme stihnout spoustu věcí. Předpokládejme, že bys měl čas. Chceš za ní přijít do kanceláře, poplácat ji po zádech a říct jí: promluvíme si pak?“

Armando: „Dobře, dobře. Tak co mám tedy dělat? Co mám dělat?“

Mario: „Poslouchej, pane prezidente a pane akcionáři tohoto podniku. Chci abys něco pochopil. Ty jsi Betty ranil a před Adrianitou jsi jí dal pocítit, že Adrianita je důležitější než ona. Máš pravdu, je to tak! Ale ty si přeci nemůžeš dovolit udělat takovouhle věc někomu, kdo má tenhle podnik ve svých rukou. Někomu, kdo má navíc zfalšovat účetní rozvahu. Člověku, který má také ve svých rukou příští jednání správní rady, které bude nejdůležitější ze všech. Tím by jsi pohřbil i veškerou naši snahu z poslední doby! Ty jí v podstatě říkáš, že váš vztah je hra, že jsou pro tebe důležitější míry 90-60-90, že váš vztah je z papíru. Já ti něco řeknu. Zraněná šeredka je horší než zraněný tygr. Takové zranění se nevyléčí poplácáním po zádech. To tedy ne!“

Armando: „Nechceš mi radši rovnou říct, co mám podle tebe udělat? Z toho co mi tady říkáš mě mrazí v zádech! Co mám dělat?“

Mario: „Och, musíš jet za Betty!“

Armando: „Vždyť ani nevím, kam šla. Vlastně šla na nějakou výstavu se štábem ošklivek. Někam na Picassa.“

 Mario: „Ale, kéž by ji odtamtud pustili. Prostě za ní budeš muset jet a vezmi si i chrániče kolen. Nemůžeš tady Betty nechat takhle raněnou a navíc, když ji Nicolas Mora ochotně nabízí své služby. Kdepak pane, takže za ní pojedeš, odvedeš ji odtamtud a vezmeš ji do restaurace na nějaké romantické místo. Levné a utajené, ale romantické! A já nevím co si vymyslíš, ale musíš ji přesvědčit, že ona je důležitější než Adriana a než jakákoliv ženská na světě! Nedělej si starosti, co se týče velikosti tvé malé lži. Neboj! Potom to splatíš v maličkých splátkách během očistce, kámo.“

Armando: „Calderone, ty si neuvědomuješ jednu věc. Ty jsi neslyšel Marcelu? Víš, co by mě potkalo, kdybych nedorazil do Marcelina bytu, nebo přišel pozdě? Víš, co by mě čekalo?“

Mario: „A co tě bude čekat, když neutěšíš Betty. Co myslíš? Co se může stát během tvojí nepřítomnosti. Přemýšlej o tom! Kromě toho je to i dobré pro Marcelu, ona je také akcionářka a spolumajitelka téhle firmy. Výmluv je spousta!“

Armando: „No dobře, tak mi jednu řekni!“

Mario: „Musíme teď nějakou vymyslet. A hodně dobrou! Protože jestli se ti nepodaří Betty utěšit, musíš ji svést. Ano! Dostat ji do postele. Slyšíš dobře! Co víc! Jakmile se usmíříte, tak by bylo dobré dát si repete. Před dalekou cestou!“

Klub se domlouvá na tom, co budou dělat po výstavě. Aura Maria chce jít na večírek, ale nemá s kým. Ostatním se ale nikam nechce. Přichází Betty a všichni odcházejí do muzea. Freddy čeká na Wilsona. Přiznává se mu, že žádná další schůzka nebude, protože žádné holky nesehnal. Nikdo se to ale nesmí dozvědět.

Armando volá Katalině, že na tu výstavu taky přijede, aby si o něm nemyslela, že je kulturní barbar. Pak to oznámí také Marcele (prý by měl hrozné výčitky vůči Katalině, kdyby se tam neobjevil). Ta jej samozřejmě podezírá a volá Patty, aby pro ni přijela, že do muzea půjdou také. Nechce, aby se Armando sešel s tou druhou. Patty se moc nechce, ale nakonec souhlasí.

Katalina provádí spolek ošklivek výstavou, vysvětluje jim historii obrazů a pohnutý život Picassa. V muzeu se k nim přidá Hugo. Za doprovodu Katalininých vysvětlení a Hugových urážek, procházejí muzeem.

Dorazil Armando. Betty jej ignoruje, Hugo dělá narážky na Armanda a jeho vztahy s modelkami. Uráží Betty a Katalina jej za to peskuje. A Armando se jí zastává. Přirovnává Hugovy kolekce ke kubistickému dílu. Něco tady, něco tam. Po celou výstavu je vidět, že jediný člověk z klubu, který obrazům rozumí je Betty. Katalina je ráda, že Betty zná i některé zajímavosti z Picassova života. (maloval několik žen ve stejný den, ve stejném ateliéru, na stejném sofa, pouze v jinou dobu.) Katalina dodává, že Picasso byl velice žárlivý a že je i zamykal v ateliéru. Své modelky však miloval a proměňoval je v umění. Betty podotýká, že prý řekl: Vybrat si jednoho partnera znamená, svým způsobem, zabít toho druhého! Armando je tím mile překvapen.

Betty odchází od skupinky, aby si prohlédla obraz. Armando jde za ní.

Armando: „Betty, já jsem nepřišel na výstavu. Přišel sem za vámi!“

Betty: „Doktore, prosím vás, tady ne! Co vás to napadlo!“

Armando: „Tak se sebereme a půjdeme odtud někam jinam. Pojďme!“

Betty: „Vy chcete odejít jen se mnou a přede všemi?“

Armando: „Víte Beatriz, já s vámi musím mluvit. V druhém patře je salonek, ve kterém nás nikdo nenajde, kde nás neuvidí, tam si promluvíme. Budu tam na vás čekat.

Cestou do druhého patra narazí Armando na Freddyho a Wilsona,, kteří zrovna dorazili. Posílá je za ostatními. Freddy se snaží seznámit s dívkami v muzeu, ale vyjde z toho trapas. Betty se omlouvá klubu, že na chvilku zmizí, protože ji pan Armando potřebuje. Do muzea přichází Marcela a Patricie.