EPIZODA - 83

Koná se přehlídka modelů nové kolekce Ecomody. Do předváděcí místnosti  přichází Daniel, Mario, Armando, Marcela, Katalina a Patricia. Klub ošklivek má samozřejmě vstup zakázán, což je velice příjemné pro Patty a taky to dává s velikým uspokojením najevo. Dohadují se o přebírání snoubenců, ale Patricie odvětí, že nikdy nebude přebírat snoubence Betty. Prý co by si o ní lidé pomysleli. Betty odvětí, že by si možná pomysleli, že dostala rozum. Patricie se je snaží přesvědčit o své pravdě. Muži prý nehledají zpočátku rozum. Na začátku je zaujmou nohy, zadek, prsa a vlasy. Inteligence prý až potom. Betty dodává „a potom tě opustí“. Uražená Patty odchází do předváděcí místnosti.

Hugo představuje jednotlivé modely a na konci se ptá, jak se modely líbily. Všichni jsou nadšeni, neboť se jedná o velice povedenou kolekci, jen Mario poznamená, že by si měli dát pozor na výdaje. To samozřejmě neujde Hugovi a začíná vyhrožovat, ale Armando jej uklidní, že nehodlají cokoliv měnit na jeho požadavcích.

Patricia vyleze na molo a prohlašuje, že souhlasí s Hugitem, že je to příliš výjimečné, než aby cokoliv měnili. Armando jí jedovatě vyzve, aby z mola slezla, že vypadá jako šimpanz. Patty mu odpoví, že třeba vypadá, tak jak říká, ale že jí nemůže upřít, že se dobře obléká.V tu chvíli Daniel poznamená: “To je pravda, Patricia se skutečně dobře obléká a ještě lépe svléká!“

Všichni ztichnou, začnou se uculovat a Patty, celá rudá, uteče.

Armando se ptá Daniela, zda by tedy taky nechtěl poznamenat něco k věci, tedy k modelům. Daniel odpoví,že se domnívá, že jde o poslední kolekci Ecomody, protože, když se nebude Armando s Marcelou ženit, je nejvyšší čas rozdělit majetek Ecomody. Marcela i Armando se na Daniela udiveně dívají.

Daniel odchází a ještě i na odchodu uráží Patricii. Patricia si chce postěžovat Marcele, ale ta nemá náladu ji poslouchat.

Jenny se rozejde s Freddym, protože konečně donutila Efraina, aby začal podnikat kroky k zabavení domu Sofie.

Armando, Mario a Betty se domlouvají v Armandově kanceláři , že se sejdou druhý den a ocení modely na kolekci. Marcela vejde do kanceláře a přináší mu dokumenty o které žádal.

Marcela: „Tak tady je ta zpráva z prodejních míst!“ (hodí mu je na stůl a odchází)

Armando: „Marcelo“ zavolá na ni.

Marcela se otočí a vyjede na něj. „Co je?“

Armando: „Nic, jen jsem se tě chtěl zeptat, kam jdeš.“ Říká  pokorně.

Marcela: „Kam myslíš? K sobě domů?“ a odejde.

Betty vstává a jde do své kanceláře. U dveří na ní Armando zavolá.

Armando: „Betty!“

Betty: „Co je (vypadne z ní stejným tónem jako z Marcely, mírněji ale dodává), pane doktore?“

Armando naštvaně odhodí papíry na stůl a povzdychne si. Je z toho v šoku. „Dneska se na mně vrhnou asi všichni lvi, které mám zavřené v kanceláři.“

Betty: „Promiňte, pane doktore, jsem jen trochu nervózní.“

Armando: „Ano, to jsem si všiml. Betty dejte tohle do archivu. (podává jí složku) Dobře to uložte, a zavolejte Inesitě a pozvěte ji na zítřek, abychom spočítali výdaje na kolekci. Prosím vás, děkuji!“

Betty odejde a Armando sedí za stolem s hlavou v dlaních. Vše se začíná komplikovat.

Mario: „Pojď sem, něco ti řeknu. (Armando vstává a následuje Maria ke dveřím do zasedačky) Armando, takhle nemůžeš žít dál. Vždyť se ničíš. Podívej se jak vypadáš.“

Armando: „Ano, jsem obklopen dvěma čarodějnicemi, které mě brzy uhranou.“

Mario: „Teď si musíš vzít Marcelu.“

Armando: „Jistě, teď si musím vzít Marcelu. To já vím. Vzpomeň si na rozsudek Daniela. Jaký podnik budeme dělit, když žádný podnik nemáme.“

Mario: „Ale jestli si vezmeš Marcelu, vystavujeme se nebezpečí, že nás Betty brzo rozdrtí.

Armando: „Tak si to všechno shrňme, Calderone. Jestli nechci, aby se podnik rozdělil, tak si musím vzít Marcelu, že ano?“

Mario: „Jo!“

Armando: „No ale na druhé straně, jestli nechci aby zjistili, že nám podnik už nepatří, musím být Bettyiným milencem.“

Mario: „Správně!“

Armando: „Jenže tyhle dvě věci nejde dělat najednou!“ Během hovoru si hraje s rukama. Potom s pohledem na dveře od kanceláře Betty si dá zamyšleně ruku před ústa.

Mario mu ale oponuje. „Dají se dělat najednou. Hrajeme teď vabank. Takže můj generále Mendozo, (strká fotografii Adriany do kapsy Armandova saka, ale ten jej nevnímá a stále přemýšlí) zachraňte svou vlast.“ Poplácá Armanda po rameni a rozejdou se.

Armando vchází k Betty do kanceláře, kde si Betty uklízí věci, protože se chystá jet domů.

Armando: „Takže už jdete domů?“

Betty: „Ano, pane doktore. Zítra dokončím tu číselnou analýzu a zprávu oddělení, kterou jste po mě žádal.“

Armando: „Smím vás odvést?“

Betty: „Pane doktore, prosím vás, nechci už další problémy!“

Armando: „To mi chcete říct, že už spolu nebudeme mluvit?“

Betty: „Myslím, že všechno je úplně jasné, pane doktore. Tohle je konec. Vy se oženíte!“

Armando k ní přistoupí. „Ne! Beatriz, NE! Tohle neříkejte, musíme si promluvit, ale já nemohu mluvit tady. Půjdeme někam jinam, chci si s vámi promluvit o samotě. Prosím vás, Betty!“

Betty: „Dobře pane doktore.“

Armandovi se uleví. „Děkuji.“ Společně odcházejí. Armando práskne dveřmi.

Když odcházejí z Ecomody, zastaví Patricia Maria a žádá ho, aby ji svezl domů, ale ten odmítá, protože prý má moc schůzek. Armando se ujistí, že Marcela již odjela a pak Patricii jedovatě oznámí, že odváží Betty domů. Patty samozřejmě hned telefonuje Marcele, aby jí to oznámila, ale Marcele je to jedno. Říká, že už nebude Armanda sledovat a nic ji nezajímá, protože žádná svatba nebude. Patty z toho nemůže spát.

Armando odváží Betty domů a v autě ji přemlouvá. „Beatriz, potřebuji abyste mi zase důvěřovala. Tak jako dřív. Doopravdy! Víte, Betty, já vím, že to, co po vás budu teď chtít je moc těžké, ale na tom nesejde. Potřebuji abyste mi věřila. Prosím Vás!“

Betty: „Pane doktore, chci vás teď požádat, abyste se o mě už laskavě přestal starat. Od chvíle co jsem vás poznala, jste už přece byl zasnouben s paní Marcelou. A už tenkrát jste ohlásil vaší svatbu s ní. Proto mi nemusíte dávat žádné vysvětlení. Jednoduše! Co se stalo mezi námi dvěma, se stát nemělo. No a právě proto jsem vás chtěla požádat, abyste nerušil vaší svatbu s paní Marcelou, kvůli mně.“

Armando zastaví auto a otočí se na Betty. „Beatriz, já nezruším svoje manželství. Opravdu, já nebudu moct zrušit svoji svatbu!“

Betty se udiveně podívá. „Pane doktore, vy mi tímto navrhujete, že se oženíte s paní Marcelou, ale to naše … to snad …“

Armando ji skočí do řeči. „Ne, ne, moment Beatriz, malý moment.“ Snaží se ji uklidnit. „Pochopte mě, dnes mi totiž dal Daniel Valencia ultimatum. Řekl mi, že jestli si nevezmu Marcelu, bude chtít na příštím zasedání rady vedení rozdělení podniku. Jenže žádný podnik na dělení neexistuje! Jak dobře víte.“

Betty: „Vrátím vám váš podnik!“ ohradí se.

Armando zakřičí: „NE!“ Upře na Betty pohled. „Tohle teď nemůžete udělat, Beatriz. Kdybyste nám vrátila podnik, skočí na nás naši věřitelé i naše banky, naši dodavatelé, všichni kterým dlužíme peníze. Nemáme čím zaplatit, takže by nám Ecomodu sebrali oni! Sebrali by nám všechno, o co jsme bojovali! Beatriz, já potřebuji, abyste si ten podnik ještě nějaký čas ponechala. Víte, než budeme schopni zaplatit dluhy, a to bude nějaký čas trvat!“

Betty: „Doktore, o čem to tu mluvíte?“

Armando: „Ano, budu pokračovat s přípravami svatby s Marcelou. A nebudu nic rušit! Počkám až bude po schůzi vedení, počkám až bude po uvedení nové kolekce. Až budou všichni klidní. Pak si promluvím s Marcelou a vysvětlím jí, že se nemůžeme vzít!“

Betty: „Vy jste se zbláznil!“

Armando: „Zbláznil do vás!“ přisvědčí.

Betty se ohradí. „Doktore, prosím vás mluvte už vážně!“

Armando: „Beatriz, my dva nesmíme přestat!“

Betty: „Pane doktore, oba jsme věděli, že to zřejmě nebude dlouho trvat. Stále byla mezi námi vaše svatba s paní Marcelou. Já... já nevím, co se to s námi stalo. Jako bychom zapomněli, že vy máte takový závazek!“

Armando: „Ano, ano, já vím, že jsme se chovali bláznivě, Beatriz. A nepočítali jsme s tím, co se stane potom! Nevěděl jsem, že tohle bude den po dni silnější. (podívá se zamyšleně na ruce a pokračuje) Tedy u mě!“

Betty: „To u mne taky, pane doktore! Cítím, že vás den ode dne mám víc ráda!“

Armando uchopí Betty za bradu a otočí ji k sobě. „Betty, my se nemůžeme rozejít!“ Nakloní se k Betty a vezme ji kolem ramen.

Betty: „Ale, pane doktore, víte …“

„Nemůžeme se rozejít! To nejde!“ říká Armando a začne Betty líbat.

Líbá ji bez odporu a se znatelnou vášní. Již k tomu nepotřebuje alkohol (zkrášlovadlo) ani fotku Adriany Arboledové, kterou mu strčil Mario do kapsy.

Cítí, že ho k Betty něco přitahuje, ale sám ještě neví co (ten bude koukat)!

Přestanou se líbat. A Armando říká, že s tím nemohou skončit.

Betty: „Doktore, doktore, tohle je šílenství! Nemůžete přece pokračovat s přípravami na svatbu s paní Marcelou a potom to na poslední chvíli zrušit.“

Armando: „Já nemám jinou možnost, Betty. Musím teď přesvědčit Marcelu! Musím jí vysvětlit, že tohle manželství by nefungovalo. Vidíte, že náš vztah není dobrý, není mezi námi dost lásky, abychom se vzali. Tedy, až po tom co proběhne schůze vedení a uvedení nové kolekce. Rozumíte mi, Betty?“

Betty: „Já vám rozumím, pane doktore. Ale bude to pro mě moc těžké!“

Armando: „Pro mě to bude také moc těžké, Beatriz! Ale potřebuji vás po svém boku! Potřebuji, abyste mi říkala, že náš vztah existuje! Betty, já potřebuji abyste mi pomohla! Prosím vás! Zbožňuji vás víc, než kdy před tím! Až tohle všechno skončí, uvidíte, jak se nám rozevřou nebesa!“

Betty: „Pane doktore, chcete mi snad říct, že by se to, co spolu děláme, někdy dalo zformalizovat?“

Armando je trochu zaskočen a váhá s odpovědí. „No, na tohle jsem ještě přesně nemyslel. Jistě by se mi líbilo, abychom spolu došli až k tomu. Ale prozatím vás moc potřebuji. Potřebuji vás víc, než kdy jindy! Musíte mi teď důvěřovat, Beatriz! Zůstaňte, prosím, po mém boku!“

Betty: „Doktore, se mnou můžete počítat vždycky. VŽDYCKY!“

Armando: „Děkuji!“

Znovu se začnou vášnivě líbat.

Armando: „Myslím, že už je čas, abychom jeli.“ Betty mu položí hlavu na rameno.

Přijedou k domu rodičů Betty. Armando se loučí se slovy, že je šťastný, že ho neopustila! Jakmile Betty vystoupí z auta a jde k domu, začne Armando vytáčet číslo k Mariovi. Odjíždí od domu.

Mario: „Halo, tak povídej! Vyhodila tě Betty nebo ne?“

Armando: „Ne, ne, ne! Přijala to!“

Mario: „Výborně, takže sežrala tu povídačku o zrušení svatby po uvedení kolekce a po schůzi?“

Armando: „Ano! I s navijákem! Problém, Calderone, je to, že mě to všechno dusí. Už se nemohu nadechnout! Víš, stalo se to, že jsem jí musel slíbit, že až zruším manželství s Marcelou, zveřejním vztah nás dvou!“

Mario: „Moment! Proč’s to vlastně řekl? Nasadil sis oprátku i když se vyhneš té svatbě? Anebo snad zamýšlíš to manželství zrušit jednou provždy? Povídej!“ zeptá se Mario zvědavě.

Armando: „Nevím, nevím, to si nejsem jist! Nevím co budu dělat s Betty v den, kdy se přiblíží svatba!“

Mario: „Jestli ona přistoupila na to, že máš pokračovat v přípravách, musí taky přistoupit na to, že bude svatba, ne? A jestliže je do tebe blázen, tak románek může pokračovat. Ona přeci nemůže bez tebe žít! To je realita! Nebo pochybuješ, že je do tebe blázen?“

Armando: „Ne! Právě mi dokázala, jak silně mě miluje, a co všechno ke mně cítí!“

Mario: „Aha? A dali jste si hodně pusinek?“ optá se zvídavě

Armando: „Ano, Calderone. Hodně polibků, no a co! Neotravuj mě!“

Mario: „Dobře! Použil jsi fotku Adrianity jako inspiraci, nebo ne?

Armando ztuhne a diví se. „Co? Fotku Adrianity? Jakou fotku Adrianity?“

Mario: „Chlape, dal jsem ti ji do saka! Tak použil jsi tu fotku nebo ne? Mendozo, na něco se tě ptám? (Armando mlčí) Ty jsi líbal Betty Pinzónovou bez toho, aby ses díval na Adrianu?“

Armando se začíná šacovat. „Počkej, musím se prohledat. Já jsem si neuvědomil, že mi dáváš nějakou fotku! (najde ji v kapse saka) Tady je! Ano, tady je Adrianita! (políbí fotku) Ne, nevěděl jsem, že ji mám s sebou!“

Mario: „No tak, jak to bylo? Kolik frťanů sis před tím líbáním dal?“

Armando: „Jen ty, co jsem měl v kanceláři!“

Mario: „To rozhodně nebyla dávka alkoholu potřebná pro takovou práci! Že by se ti nakonec začaly její polibky líbit?“ Netuší, že Armandovou motivací při líbání se stává právě Betty.

Armando: „Calderone dost! Dost už! Pro mě to není nic lehkého! A víš co? Raději si promluvíme zítra!“

Betty je doma a píše si do svého deníčku.

„Ta černá můra dnešního dne, když jsem slyšela, že se bude ženit s paní Marcelou se proměnila z ničeho nic k potvrzení něčeho… něčeho úžasného. Řekl mi, že zruší tu svatbu kvůli mně. Je to bláznivý návrh, protože ji musí zrušit na poslední chvíli a já chápu, že to tak musí být. Během dne jsem měla strach, že ho ztratím. Nemohla bych se smířit s tím, že by se oženil a my dva se dále scházeli. Ale už večer, když mi vyprávěl o svých plánech se mi vrátil život do žil. Nemusím ho opustit!!! Naše láska ještě nekončí. Naopak.“

Marcela leží na posteli a popíjí.

„Brzy zveřejníme náš vztah a jestli jsem ještě měla pořád výčitky svědomí ohledně toho, že zruší sňatek s paní Marcelou, teď už mám jasno. Nemusím už mít výčitky svědomí kvůli ní. Od chvíle, kdy jsem začala pracovat v Ecomodě, byla to moje největší nepřítelkyně. Vždycky toužila po tom, vyhodit mě a nikdy nepřestala se svými útoky proti mně, urážkami mé osoby.“

Armando přichází k Marcele, aby se s ní udobřil. Je to pro něj těžké, nemůže vyhnat z hlavy Betty.

„Ale co dál, necítím se vinna tím, že pan Armando zruší tu svatbu. Protože já vím, že spíš než kvůli mně ji zruší kvůli sobě. Ví, že by si tím podepsal rozsudek, protože pochopil, že by s paní Marcelou nikdy nebyl šťastný.“

Marcela je opět jedovatá, hádá se s Armandem, ptá se ho co udělá s tou druhou, když si vezme ji. Podezírá jej, že si ji chce vzít jen kvůli Danielově výhružce. Potřebuje vědět, že je Armando jenom její, a že ho neztratí. Přiznává, že ztráta Armanda by pro ni byla velice těžká. Nakonec Armando přistoupí na vše (s hroznými výčitkami), čímž si ji udobří a slíbí jí, že ji již víckrát nezklame. Marcela jej líbá a chce se s ním milovat, ale Armando není schopen ani opětovat její polibky.

„Jsem si tak jistá city pana Armanda, že netrpím žárlivostí, když vím že… že jsou spolu. Když vím, že tráví noc vedle ní.“

Vymluví se tedy na únavu a otočí se.

„Mám pocit, že jsem mohla v něm zanechat stopu poté, co jsme se spolu milovali a myslím si, že ji paní Marcela nemůže smazat. Víc než jí se ale bojím těch ostatních, těch co na něj odevšad číhají, těch co pana Armanda oslovují.“

Když usne, prohlédne mu Marcela kapsy saka a najde tam fotku Adriany Arboledové, to ji přesvědčí, že Armandovou milenkou je právě ona.

Druhý den oba přicházejí do práce, kde si Armando dělá srandu z Patricie, která přišla včas do práce. Odvětí mu, oni chudí nemohou dobře spát.

Armando: „Vy chudí s Mercedesem Benz!“

Armando jde, spolu s Mariem, kterého potkal na chodbě, do kanceláře a nechávají Marcelu s Patty samotné.

Ty jdou do kanceláře Marcely. Marcela vše vypráví Patricii. Říká, že již chtěla svůj vztah s Armandem vzdát, ale že se nakonec rozhodla bojovat. Čekala tři roky na to, aby mohli být spolu, a proto si jej teď nedá vzít.

Armando popisuje Mariovi průběh včerejšího večera. Mario je překvapen příjemnou změnou v Bettyině chování a připisuje to její lásce k Armandovi. Ten je tím zjevně potěšen.

Betty odchází k Hugovi do ateliéru, aby přivedla Inesitu a mohli začít pracovat na cenách modelů. Přijde tam zrovna v okamžiku, kdy Hugo přináší látky na Marceliny svatební šaty. Hugo nechce Inesitu pustit, tak Betty prohlásí, že vše udělají oni tři (Mario, Betty a Armando). A že vyberou i materiál. Hugo se zhrozí a Inesitu pustí.

Mario předává Armandovi další přáníčko a dáreček pro Betty. Ptá se proč nenapíše přání i Marcele, aby ji uklidnil, ale Armando to zamítne.

Armando: „Marcela mi nevěří, nevěří mi, že nemám jinou ženu.“

Mario: „Dobře, ale doufám, že jsi zapíral, jak to jen šlo.“ Armando pokrčí rameny a Mario pokračuje. „Já nechápu, proč o té druhé ženě tolik mluví, když nemá důkazy! Jsou to jenom její předpoklady!“

Armando: „Nejenom, nejenom!“ Armando se přesune ke stolu, za kterým sedí Calderon. Usadí se na opěradlo sedačky. „Hele, Calderone! Jak ti to jen mám říct. Nemohl jsem se s Marcelou milovat! (Mario se udiveně podívá) A pro ni je tohle dostačující důkaz, rozumíš? Pro ni je to důkaz, že mám jinou ženu, a že jde o silný vztah!“

Mario: „Armando, včera taky ne?“

Armando zničeně kroutí hlavou: „Ne!“

Mario: „No, to ale není jenom tak, ne?“

Armando: „Ne! Ne, šlo o to, že jsem se líbal s Betty v autě!“

Mario podotkne: „Aniž by ses díval na fotku Adrianity!“

Armando: „Vrátím se, a najdu Marcelu, která čeká a je šťastná. A čeká, že se něco stane!“

Mario: „Promiň, ale tohle už tady taky bylo. Líbal jsi se s Betty a pak jsi utíkal do postele za Marcelou. A neznemožnilo ti to plnit tvé manželské povinnosti. A být mimo podezření! Takže…?“

Armando: „Ano, jenže tenkrát jsem se ještě nemiloval s Beatriz!“

Mario: „Dobře, tak promiň. Ale kam až moje paměť sahá, při všech tvých záletech, a že jich bylo víc než dost, tak si nikdy neměl problémy s plněním všech těch náležitých manželských povinností. Nikdy to nebyla překážka. Promiň, ale mám o tebe strach. Včera jsi líbal Betty bez alkoholu a teď mi říkáš, že když jsi byl s Betty, nemůžeš se milovat s Marcelou! Co to znamená?“

Armando: „To nevím!“ odpovídá jakoby zamyšleně a zmateně.

(Armando si to vysvětluje tím, že má obrovské výčitky vůči Betty. Ale sám si však asi  přiznává, že neví, co to má znamenat.)