EPIZODA - 80

Armando a Beatriz odjíždějí z hotelu, kde se spolu milovali. Před domem Betty Armando zastaví auto a otočí se na Beatriz.

Armando: „Betty, musím se vás na něco zeptat. Ta otázka mě trápí. Nevím - mám ji na jazyku a musí to ze mě ven.“

Betty: „Mluvte, pane doktore.“

Armando: „To, co se stalo dnes večer. Prostě to, co jsme spolu dělali. Popravdě.“  Zadíval se jí do očí a pomalu pokračoval. „Jsem si myslel, že to bude poprvé ve vašem životě. To, co se stalo. Já, já jsem si nemyslel, že jste se již před tím milovala.“ Upřeně ji pozoruje a čeká na odpověď.

Betty: Opatrně se na něj podívá. „A to vám tak vadí? Mění to můj obraz ve vašich očích, pane?“ S obavou pokračuje: „Už mě nebudete mít rád?“

Armando: „Ne, Betty ne. Byla to jen taková zvědavost.“ S naléhavostí v hlase i v obličeji pokračoval. „Beatriz. S kým jste byla přede mnou? Ve vašem životě byl jiný muž, viďte?“

Betty: S obavou v obličeji pomalu kývá hlavou. „Ano, doktore. Někdo tu byl.“ Na okamžik se odmlčí a pokračuje. „Už jsem dřív s někým chodila.“

Armando: „Nicolas Mora?“ Zeptá se opatrně.

Betty: (zakroutí hlavou) „Ne, někdo jiný. Ale já bych o tom nerada mluvila, pane.“

Armando: „Ne, já vás nechci přivést do rozpaků. Takže o tom dál už nemluvme.“ Usměje se na ni. „Víte, běžte domů a trochu si odpočiňte. Ráno se uvidíme v kanceláři. Ano?“

Betty Armanda na rozloučenou políbí a odchází domů. Ještě se ohlédne. Armando sedí v autě a smutným pohledem ji doprovází. „Co jsem to provedl, bože?“ Ještě jednou se zadívá na Betty stojící u dveří a odjede.

Betty vejde do pokoje. Zasněně dochází k posteli. Ve dveřích se objeví matka a ptá se jí, jak dopadla „oslava“ s doktorem Mendozou. Betty tvrdí, že proběhlo vše v pořádku a že si povídali o ekonomice a tak. Matka se zmíní o scéně před domem, které byla Betty s Armandem svědkem. Roman a jeho parta tam vyvolala scénu s Marcelou a Patty, které sledovaly Armanda. Po odjezdu Betty a Armanda se prý dostavila i policie.

Po matčině odchodu se Betty vrhne na psaní do svého deníčku. Popisuje svou lásku k doktorovi Mendozovi.

Ten mezitím dorazil domů, kde se vítá se svým psem. V zamyšlené náladě jde do ložnice. Tam před s sebou uvidí Marcelu, která na něj čeká. Ve dveřích se zhrozí a ptá se co tam dělá. Ta odpovídá, že jí nezvedl telefon, a proto nevěděla co se s ním stalo. Jejich rozhovor rychle přerostl v hádku. Armando má dost jejího podezírání a věčného kontrolování. Marcela se jej snaží uchlácholit a být na něho milá. On ale nemá náladu a chce se jen jít vykoupat. Ona na něj naléhá a snaží se ho přimět k milování. Armando ztuhne a odměřeným hlasem jí znovu řekne, že je unavený. Marcela se urazí a je přesvědčena, že Armando byl s jinou ženou.

Mezitím Betty leží na posteli a sní o své lásce.

Druhý den ráno.

Betty přijde s úsměvem do práce a dobírá si Wilsona a jeho kocovinu. V tu chvíli přijíždí Armando s Marcelou. Pozdraví se s nimi. Marcela odejde do firmy a Armando chce svůj příjezd s Marcelou Betty vysvětlit. Řekne Betty, že si musí promluvit. Wilsonovi hodí klíče od auta, aby mu zaparkoval. Tomu klíče upadnou a Armando dává vrátnému přednášku o jeho chování předchozího večera. Vytýká mu, že se u Betty doma opil a usínal. („Vy byste byl schopný usnout i na kaktusu nebo hřebíkách.“) Wilson odchází zaparkovat auto a Betty se usmívá. Armando chce jít s Betty dovnitř, ale přibíhá Aura Maria. Se slovy „počkám v kanceláři“ Armando odchází a nechává je samotné. Aura Maria se vyptává na předešlou noc a sama tvrdí, že její večer s Freddym byl příšerný. Obě jdou do firmy.

Jenny přijíždí s Efrainem a hádají se kvůli domu, který zdědila Sofia. Jenny chce, aby Efrain žádal o polovinu domu.

Na chodbě celý klub obklopí Betty a ptají se jí, jaké to bylo. Ona jim ale nechce nic říct. Prý si promluví později. Betty se zdá, že proti ní jde Marcela a obviňuje ji. Prý ji chce ukrást muže. Ale ona je žena, kterou miluje. Za to Betty je jen žena do postele. Betty se probere a jde do kanceláře. Marcela si mezitím volá Marianu k sobě.

V kanceláři se Armando probírá papíry.

Betty vstoupí se slovy „ Vy jste se mnou chtěl mluvit, pane doktore?“

Armando: „Ano, Beatriz. Chtěl jsem si promluvit o Marcele. Já vím, že jsem Vám večer slíbil, že pojedu k sobě domů, a že budu spát sám. A teď jste mě viděla přijet s Marcelou. A já nechci, abyste si myslela…

(Betty mu skáče do řeči a ohradí se.)

Betty: „ Ne, pane doktore! Ne, já jsem vám přeci řekla, že tenhle váš vztah respektuji. Já vás chápu, doktore.“

Armando: „Ne, já vím, co jste mi řekla Beatriz. Já vím, že tomuhle mému vztahu rozumíte, ale nechci abyste si myslela, že když jsem vás odvezl domů, poté co se mezi námi stalo, že jsem jel k Marcele.“

Betty: „Nelamte si s tím hlavu, doktore. Opravdu! Vážně!“

Snaží se ho konejšit. Armando se ale ohradí.

Armando: „Chci vám to vysvětlit. Já vám to musím vysvětlit! Víte, přijel jsem k sobě domů a ona na mě čekala. Byla v mém bytě. Chápete mě? Protože jsem nezvedal mobil, rozhodla se, že mě pojede hledat. Měla o mě starost. Když jsem nebral telefon. Nakonec přijela jako blázen ke mně domů a čekala tam na mě. Když jsem přišel, prostě tam byla. Ale přísahám vám, nic mezi námi nebylo. Dobře?“

Betty: „To je v pořádku, doktore.“ A s chápavým úsměvem odejde do své místnosti. Zavře dveře a v duchu si říká: „Je můj, jenom můj!“

Mezitím Marcela vyzvídá na Marianě, co se dělo u Betty doma. Zda Armandovi někdo nevolal a zda se nezmínil o tom, kam potom pojede. Mariana řekla, že o tom nic neví.

K zamyšlenému Armandovi vstoupí Mario Calderon.

Mario: „Celou noc jsem nemohl zamhouřit oka. Pořád jsem myslel na tuhletu chvíli. Chci vědět všechno. Všechno.“ Přichází k Armandovi a mne si ruce.

Armando: „Nech toho. Je vedle v kanceláři. Promluvíme si pak.“

Mario:  (je zklamaný, ale nedá se odbít) „Jaké promluvíme si pak, doktore Mendozo. No tak, řekni mi aspoň něco, prosím.“

Armando: (...se zvedá se slovy) „Tak pojď, ty stará klepno, jdeme“ (a odchází do zasedací místnosti).

Mario: „Utekl jsi jí, nebo jsi jí podlehnul?

Armando: zatáhne dveře a prochází kolem Calderona.

Mario: „Tys to udělal. Jinak by ses tu se mnou nezavřel, viď?“ Na tváři má potutelný úsměv.

Armando si mezitím sedá.

Armando: „Ano, udělal jsem to.“

Mario začne skákat radostí a vykřikovat. Chová se jako puberťák.

Armando: No tak, Calderone, dost!“

Mario: „Dobře, tedy, začneme hezky po částech. Nejdřív mi řekni. Bylo to hrozné?“ Sedá si na židli.“

Armando na Maria tupě zírá. „Nebylo to hrozné.“ Mario ztuhne a Armando pokračuje: „to spíš dramatické.“

Mario se začne smát. „Jistěže to bylo dramatické. Ha ha.“

Armando: „Ne! Víš, že jediný člověk, který tam prožíval drama byla ona? To z její strany to bylo dramatické. Ale něco ti řeknu, a nesměj se. Není to vtipné. Bylo to… těžké.“

Mario: „Člověče, přece nikdo netvrdil, že to bude jednoduché. Rozhodně ne.“ Vstane ze židle a pokračuje s teatrálními gesty. „Podívej, já si dokáži představit to úsilí, tu koncentraci, tu představivost. Muselo to být jako sopka před výbuchem. Muselo to být jako skok do tmy. Ale naprosto upřímně ti jedno řeknu, kamaráde. Ty jsi hrdina, ty jsi můj hrdina.“

Armando je oproti Mariovi vážný. „Chtěl jsi vědět, jestli jsem to udělal nebo neudělal. Výborně. Tak teď to víš, a myslím, že náš rozhovor je u konce.“ Pomalu vstává ze židle, ale Mario ho zastaví.

Mario: „Ne, ne, ne, okamžik, okamžik, počkej, počkej. Co jsem ti udělal. Uklidni se. Řekni mi, jak dalece tě to zasáhlo.“

Armando přistoupí k Mariovi se slovy: „Calderone, já jsem se nemiloval s ledajakou ženou. Nevyspal jsem se s modelkou, s jednou ze svých modelek. Ani se jménem v diáři, ani s náhodnou známostí. Kdepak! Já spal se svou asistentkou, se svou pravou rukou. S jedinou ženou na světě, která mě může zachránit. Calderone, já jsem se miloval se zamilovanou ženou, a s opravdu zamilovanou ženou. A to si nezaslouží výsměch. Ani nemůžu předstírat, že se cítím, jako by se nic nestalo. Zasáhlo mě to! Nejsem ze železa.“

Mario: „Dobře. Promluvme si hezky v klidu. Posaď se uklidni se a všechno mi řekni.“

Armando: „Výčitky svědomí, to cítím. Mám výčitky!“

Zase se posadí.

Armando: „Ale žádné vtípky, nemám náladu na žerty. Tohle je vážné. Moc vážné.“ Armando si sepne ruce a hodí po Mariovi pohledem.

Mario: „Ano, přísahám, žádné vtípky.“

Za Betty do kanceláře přijde Aura Maria a ptá se jí co a jak.

Mario nalévá sklenice vodou. Armando sedí za stolem.

Armando: „Nic. Když jsme spolu včera domluvili, chtěl jsem si trochu odpočinout. Zatáhnul jsem závěsy a nalil jsem si další whisky. Začal jsem popíjet a byl jsem v celku klidný. Dokud nevyšla z koupelny. Viděl jsem ji vcházet. Byla nesmělá, nervózní, rozechvělá. Viděl jsem to, všimnul jsem si toho. A nemohl jsem se s ní milovat. Jistě, jistě, že jí to došlo. A tak se rozplakala. Hrozně plakala, a řekla mi něco tak hrozného, co jsem nikdy předtím neslyšel. Že mi rozumí. Že mi rozumí, protože nemůže být pro žádného muže, na téhle planetě, přitažlivá. Dokážeš to pochopit? Zlomilo mi to srdce. Opravdu! Přistoupil jsem k ní a řekl jsem jí (Mario vytřeštil oči), řekl jsem, že po ní toužím. No a když se to tolik zkomplikovalo, vyznal jsem jí lásku.“

Mario se potutelně usmívá. „Na tom přece ale vůbec nic není. Mě se zdá, že to doposud probíhalo výborně, fakt. No a? Co bylo dál?“

Armando: „A potom jsem se s ní miloval.“

Mario: „A jakou inspiraci jsi použil. Sharon Stone nebo Michel Pfeiffer? Nebo ses podíval na fotku Adriany Arboledové?“

Armando: „Žádnou inspiraci, Calderone. Žádnou! V noci jsem se miloval s Beatriz  Pinzón Solanovou.“

Mario se začne dusit smíchy. „Ehm, ehm. Bez inspirace?“ Armando jen pokývá hlavou.

Mario: „Počkat, počkat. Je tu ještě … Já to pořád nechápu. Cos to, prosím tě, pod tou Bettyinou karnevalovou maskou objevil. Nebo se tě radši zeptám jinak. Co bylo pod tím oblečením. Jakou ženu, že jsi tam objevil?

Armando: „Já nevím. Nevím. Nevím to!“

Mario: „Říkal jsi, že jsi světla nezhasnul.“

Armando: „Zhasla je ona!“

Mario: „Takže všechno proběhlo v neponuřejším šeru pokoje. Tedy úplně potmě, hm.“

Armando: „Ano!“

Mario: „Dobře, ale musel ses jí nějak dotýkat. A doteky se dá přece něco objevit. Muž přeci může doteky prozkoumat křivky každé ženy, ne?“

Armando si mne rukou čelo. „O křivkách nic nevím.“

Mario: „Poslyš Armando dost. Prosím tě, nech toho. Tak mi teda řekni, jak jsi to udělal. Jaké to bylo?“

Armando: „Nevím! Copak to nechápeš? Já nevím! Bylo to náhlé. Tak je to, hrozně náhlé. Já nevím, jaké to bylo. Já prostě nevím jaké to bylo. Dokážeš to pochopit?“ (naštvaně vstává)

Mario: „Dobře. Takže to, co tě tak trápí, je že to bylo náhlé? Chceš mi tím snad naznačit, že, že nevím, že k ní něco cítíš?“

Armando: „Cože? Ne, nevykládej hlouposti, chlape. Trápí mě špatné svědomí, trápí mě to, já mám svědomí. Nejsem jako ty! V noci jsem se miloval s ženou, která je do mě velmi zamilovaná. A věř mi, že jsem to cítil víc, než kdykoliv předtím.“

Betty se svěřuje Auře Marii, že jí poprvé řekl, že ji miluje.

Mario: „Kamaráde, povídej. Je to žena ohnivá? Vášnivá? Pobláznila tě?“

Armando: vrtí hlavou. „Ne nic takového!“

Mario se pochybovačně podívá. „No tak co?“

Armando: „Bylo to takové, … takové … (pomalu se začal usmívat)… něžné.“

Mario: „Co? Něžné? Armando podívej se mi do očí. Něžné?“

Armando: „Ano!“ Calderone, ta žena je do mě zamilovaná! Jaké by to mělo být? Muselo to být něžné!“

Mario: „Hele, já chápu, že ona je do tebe zamilovaná. Ale ty jsi k ní byl také velmi něžný!“ Řekne s údivem v hlase. Armando se na Maria odevzdaně podívá.

Betty popisuje včerejší milování. I to jak věří, že ji opravdu miluje.

Armando je zamyšlený.

Mario: „Dobře, dobře. Takže to bylo moc něžné pro vás pro oba, hm. Armando děláš mi starosti, kamaráde! No tak co se stalo, povídej!“

Armando: „ Já nevím, musím si to ujasnit! Pokusím si to vyložit co možná nejjednodušeji. A. Takže. Ne, lépe řečeno. Oddělme dvě věci, ano? Jedna věc je, že je Betty ošklivá, je to tak?“ zadívá se na Maria, který přisvědčí. „A druhá, že bych ji nenáviděl. Já mám Betty rád. Já k ní cítím velkou náklonnost. Ta žena je v mém životě důležitá!“

Mario: „Máš ji rád?“

Armando: Jistě. Jistě, že ji mám rád. Ale jako ty máš rád Sandru, tvou sekretářku. Jako měl můj otec rád Doris, jeho sekretářku. Já myslím, že má každý ve svém životě rád velkou spoustu lidí. A vztah, který mezi s sebou máme, Betty a já, je spíš určitým způsobem vztah dvou přátel. Jsme přátelé, a proto se máme rádi. Kromě toho, chlape, když o tom přemýšlím. Je to žena, která stála vždycky na mé straně. Která tu byla vždy, když jsem ji potřeboval. Je to žena, která mi zachránila život. Která, kvůli mně, každý den svůj život riskuje. Prostě žena, kterou mám rád. Řekni mi, proč bych něco neměl cítit. Proč bych k ní nemohl cítit náklonnost?“

Mario: „Ne, ne, jistě, proč by ne. Proč by ne, bože. Jde o to, že je to poprvé, co od tebe slyším, že ji máš rád.“

Armando: „Protože já jsem si tohle všechno neuvědomoval. A to až teď! Až teď, když Betty poznávám. Já … (vzdychne a Mario se na něj užasle podívá). Calderone, mít rád Betty přece není žádný zločin. Naopak! Víš, co ale je zločin? Provádět té chudince, co jí provádíme. Té co by za mně 24 hodin denně dýchala. Té, která mě miluje a už to tak dlouho dokazuje. Vždycky stála po mém boku a s láskou. Tohle, je ten zločin. A to je to, co mě zevnitř ubíjí.“

Mario: „Ubíjet by tě to mohlo, kdybys to udělal s odporem, ale ne. Tys to přece udělal něžně, ne“ …Mario začne zpívat: „Sladká láska“

Armando: „A jak jsem to měl udělat? Ona je zamilovaná, co jsem měl dělat?“

Mario: „Marcela je do tebe taky zamilovaná. A podle toho co jsem zaslechl, nejsou vaše vztahy tak něžné.“ Prohodí s úsměvem.

Armando praští do stolu. „Kamaráde o Marcele mi teď vůbec nemluv. Ani slovo. Radši změníme téma. Ano? V noci, když jsem přišel na mě čekala!“

Mario: „Ne?!“

Marcela a Patricie rozebírají minulou noc. To jak si je Marcela jistá, že má Armando milenku, a že byl včera u ní. A že s ní spal. Že byl chladný, že se chová divně. Marcela si myslela, že ta druhá je jen rozmar. Ale teď si je jistá, že on s ní nejenom spí, ale že mu ho ona chce i vzít.

Aura Maria udílí Betty rady ohledně vztahu. Že nemá vztah nechat vychladnou, že má Nicolase držet nažhaveného. V tu chvíli vstoupí Armando. Betty se snaží Auru Marii zastavit, ale marně. Aura Maria pokračuje: že ho má svádět všude. Armando stojí za ní a pozorně poslouchá. Pak ji přeruší a Aura Maria chce odejít. Armando ale řekne, aby zůstala, že je nebude rušit a že jí nechá přinést sklenici vody. Potom požádá Betty a zprávu, kterou má přinést do kanceláře. Že  on odchází a nebude je rušit. Odejde a za chvíli odejde i Aura Maria.

Betty donese Armandovi zprávu. Ten sedí za stolem a listuje papíry.

Armando: „Beatriz, vypadá to, že je Aura Maria vaše dobrá rádkyně.“ Podotkne.

Betty: (smích) „Ale, ale jde jen o to, pane, že si…

Armando: „Ne, nemusíte mi nic vysvětlovat. Nedělejte si starosti. Vím, že to patří do vašeho intimního života. Je to vaše věc, co děláte s Nicolasem Morou.“ Bezmyšlenkovitě vytahuje papíry ze složky.

Betty: „Ne, doktore, vy to nechápete…“

Armando: „Ne, já vás chápu. Já dokonale rozumím tomu, co jsem vyslechnul.“ Ušklíbl se. „Nelamte si s tím hlavu, a nechte mě v klidu pracovat, mám naspěch!“

Betty: „Chci vám připomenou, pane, že to vy sám jste mě požádal, abych všem řekla, že se můj přítel jmenuje Nicolas Mora. Abychom se vyhnuli případnému podezření. No a Aura Maria se mi snažila dát pár dobrých rad na posílení a vylepšení mého vztahu s Nicolasem.“

Armando dál listuje papíry. „Vážně? Chápu, chápu. A co jste jí to vlastně vykládala, že vám začala dávat takové rady. Co Betty? Co jste jí vykládala?“

Vstane a jde k Betty.

Betty: „Nic, pane doktore. Jako by jste neznal Auru Marii. Ta říká takovéhle věci každému.“

Armando se nakloní k Betty a zašeptá: „Pozor, Beatriz! To co se mezi námi včera stalo, musí zůstat v naprosté tajnosti. Nikdo se to nesmí dozvědět. Rozumíte?“

Betty: „Jistě, doktore, jak vás jenom mohlo napadnout, že bych to někomu řekla?“

Armando se zakloní.

V tom je vyruší Hugo, který bez ohlášení vstoupí do kanceláře. Armando se na něj oboří a oba se začnou dohadovat. Hugo nakonec řekne, že nová kolekce je již hotová, ale že vlastně nic neřekl, protože tam nebyl. A odejde.

Armando přizná, že tahle kolekce mu kříží plány. Na novou kolekci se přijdou všichni podívat, a zároveň se uskuteční správní rada. Správní rada na které má ukázat co dokázal. Řekne Betty, aby svolala Maria, Marcelu, Huga a Gutierrése a že se všichni sejdou v zasedací místnosti.

Ještě před tím se ale sejdou oni tři, s Mariem, aby se domluvili na postupu. Na této schůzce Armando požádá Betty, aby znovu upravila zprávu. Nemůže nikomu říci, že Ecomoda vlastně už nepatří jim, ale Terramodě.