EPIZODA - 79

Armando s Betty přijíždějí před diskotéku. Betty Armanda stále líbá, ale tomu to není moc příjemné. Je stále nervózní, protože neví, kde je Marcela. Zkouší ji zavolat, ale nezvedá mu telefon. Ani nemůže, protože je mezitím s Patricií na komisařství, kvůli Romanovi a jeho partě. Velitel policie neví, jak se má rozhodnout jelikož Patricie použila sprej, který je zdraví nebezpečný. Marcela se snaží policistu uchlácholit hezkými řečmi, ale ten jí poví že musí být Patricie zadržena a to na dobu dlouhou 4 až 5 dní. Patty se samozřejmě brání a neumí si představit jak mezi vězně zapadne když má 6 semestrů na San Marinu. Také křičí na Marcelu aby jí pomohla a zavolala Armandovi, protože jejich plán stejně ztroskotal. Ta ale odmítá a snaží se Patricii utěšit. Marcela je zničená, protože nemůže nikomu zavolat.

Armando je zatím na diskotéce. Betty je po alkoholu stále přítulná. Armando, ale všude vidí Marcelu. Dokonce si představuje, jak k němu přichází a dává mu facku. Betty se Armanda snaží uklidnit polibky, ale ten je stále jako na trní. Nakonec navrhuje, aby šli raději jinam. Odcházejí a Beatriz je na něm stále nalepená jako klíště. Pracně ji naloží do auta a jde si zavolat. Volá Mariovi do nějakého baru.

Mario: „Tak co se děje?“

Armando: „Přesně to, co jsem si představoval. To, z čeho jsem měl strach. Chce abych ji někam odvezl a tušíš PROČ!“

Mario: „Do nějakého hotelu?“

Armando: „Ach, Mario! Jak bych mohl jít do hotelu. Volám ti, abys mi teď pomohl. Abys mi pomohl dostat se z týhle bryndy!“

Mario: „Armando! Máš teď dvě možnosti. Ta první je udělat to, ta druhá je neudělat to. Ta první je ano, když to neuděláš, budeme v maléru!“

Armando: „Mario, prosím tě! Tohle mi nedělej! Nebuď takový! Já to nedokážu. Prostě mi to nic neříká! ONA mi prostě nic neříká! Už je na mě nalepená jako žvýkačka!“

Mario: „Jen klid, klid! Já vím, že je situace složitá. Ale nemusíš být hned tak zoufalý. Hele! VYŘEŠ TO! Postav se tomu čelem! A dost! Víš, co chce Betty vědět? Chce prostě vědět, jak moc ji miluješ! Pochop už to konečně! Ano chlape!“

Armando: „No, dobře! Tak mi řekni, co mám dělat? Kam mám jít?“

Mario: „K tobě domů?“

Armando: „Ke mně domů? Ty ses zbláznil! Když ji vezmu k sobě, tak jak se jí ráno zbavím! To ne, kamaráde!“

Mario: Dobře, dám ti ještě jednu adresu. Máš tužku?“

Armando: „Hele, dej si ale pozor, kamaráde! Já s Betty nepůjdu do nějaké díry, na které jsi zvyklý TY!“

Mario: „Klid, chlape! Je to hotel na tvé úrovni!“

Armando: „Dobře, budu si to pamatovat. Ale mám jeden problém. Ještě jeden. Marcela se nevrátila do svého bytu. Jsem paranoidní! Nevím kde je! Nevím co se bude dít! Kamaráde, prosím tě, pomoz mi, jo?“

Mario: „Klid, nebuď tak vystrašený! Určitě to všechno dobře dopadne, fakt! Hele, to místo je buď úplná spokojenost, nebo vrácení peněz. Takže si objednej tři zkrášlovadla a dostaneme se z toho! Jasný?!“

Armando: „Další zkrášlovadlo se do mě už nevejde, kamaráde! Tak jo. Pak ti zavolám, čau!“

Položí telefon a s Betty odjíždějí. Ta je na něj znovu nalepená a je div, že Armando vidí na cestu. Aura Maria a Freddy zatím přicházejí na diskotéku. Je nadšená, ale Freddy s ní mluví jen přes číšníka. Armando a Beatriz přijíždějí před hotel.

Armando: „Už jsme tady!“

Betty: „Co je to tady?“ (trochu jí ztuhne úsměv)

Armando: „No, hotel! Betty, copak jste mi neřekla, že chcete abychom šli na nějaké místo, kde budeme moct být sami? Jen spolu? Kde by nás nikdo nerušil? No tak jsem si myslel, že to nejlepší místo by nejspíš byl hotel! (najednou jakoby ožil) Pochopitelně, že jestli se vám to nezdá! No tak jdeme hned pryč! A šup domů spát! Už je pozdě!“

Betty: „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, doktore! Já jsem myslela, taky na něco takového. Přesně jako vy, doktore!“

Armando: „Ach to je dobře, telepatie funguje! Jistě! (začnou se líbat) Betty, Betty, raději půjdeme do hotelu!“

Vcházejí do hotelu. Betty se Armanda stále drží za ruku. Armando vyplňuje dotazník (jako Alberto Moravia) a s úsměvem dává najevo, že žádná zavazadla opravdu nemají. Jdou do pokoje a nervózně si sedají na postel. Betty odchází do koupelny. Armando znovu volá Mariovi.

Armando: „Ne, já to nedokážu!“

Mario: „Kde jsi?“

Armando: „Jsem v tom hotelu!“

Mario: „Ano, ale kde v hotelu? Na parkovišti, v recepci, kde?“

Armando: „Jsem v pokoji!“

Mario: „A ty nemůžeš? Podívej kámo, já nevím. Objednej si afrodiziaka, objednej si nějakou pilulku, něco co by ti pomohlo!“

Armando: „Hele, takhle to není! Přemýšlej! Pokusím se ti to tedy vysvětlit přesněji. Nebudu toho schopen!“

Mario: „A kde je Betty?“

Armando: „Je v koupelně, a já tu čekám až se vrátí. Kamaráde, chci odtud pryč! Chci zmizet!“

Mario: „Hele, Armando! Myslím že teď nechápeš oč tu jde. Hrajeme si s ohněm! Chápeš? Buď rozumný! Nemůžeš ji přivést do pokoje a pak zmizet! To nejde! Na to už je pozdě! Musíš splnit svoje povinnosti, chlape!“

Armando: „Ale já nemůžu! Nejsem schopen tohle Betty udělat. Kromě toho jsem už měl skoro dvě lahve whisky a ani to mě nepřesvědčilo. Nic mě nepřesvědčí, že bych to měl udělat!“

Mario: „Hele, hele, než vyjde z koupelny. Zhasni světlo, zatáhni záclony aby tam bylo hodně šera. A mysli na Adrianu nebo Michelle Pfeifferovou a nebo Sharon Stoneovou! Na koho chceš! Ale mysli! Ty odtamtud nemůžeš odejít! Rozuměl jsi? Ne abys odešel!“

Armando: „Ano, ano, vím! Mockrát děkuju!“ (zaklapne telefon)

Podle pokynů zhasne a znovu si sedne na postel. Přichází Betty.

Armando: „Betty, chcete si něco dát?“

Betty: „Ne, pane doktore. Dnes večer jsem toho už vypila dost!“ (Armando vstává z postele a chystá se ji políbit. Ona jej však mine a usedá na postel. Sedí si tedy k ní a líbají se. Armando má zavřené oči a snaží přesvědčit sám sebe, že to půjde). Co je vám, pane doktore?“

Armando: „Asi nebudu moct, Beatriz! Je mi to moc líto!“

Betty: „Je to kvůli paní Marcele, že ano?“

Armando: „Ne, ne. To kvůli vám!“ (vstane a jde si sednout do křesla)

Betty: „Zapomeňte na to, doktore. Já to chápu!“

Armando: „Děkuji, děkuji, díky, Betty!“

Betty: „Věděla jsem, že se, že se to ani nemůže stát. Že to je jen začátek snu, který nedojde naplnění! Chtěla jsem toho od vás příliš doktore. Bylo toho až dost. Kolik pozornosti jste mi věnoval, kolikrát jste si se mnou vyšel. Kolikrát jste mě políbil. Toho všeho bylo pro mě až dost, pane doktore! To, čeho jsem až doteď s vámi dosáhla, je příliš velké, než abych mohla čekat, že mě budete i chtít!“

Armando celou dobu jen sedí a pozorně Betty poslouchá. „Ne! Betty, ne! Vy si špatně vysvětlujete co jsem řekl. Tak to opravdu není!“

Betty: „Ne, pane doktore! Nemusíte mi nic vysvětlovat. Vy nemáte prostě proč, cítit ke mně tenhle druh přitažlivosti. Takovou touhu. Vy nemůžete být výjimkou. Jen proto, že existuje tenhle krásný vztah. Jen proto, že já vás tolik miluji. To neznamená, že vy jste povinen milovat se se mnou, pane!“

Armando vstává z křesla a sundává si brýle. „Ne, Beatriz! Neříkejte takové věci, neříkejte to!“ (přichází k ní, skloní se a vezme ji za ruce)

Betty: „Pane doktore, promiňte, promiňte mi, že jsem na vás tak tlačila. Že jsem byla dnes večer tak protivná! Promiňte mi to, pane doktore. Jsem tak hloupá, promiňte mi to!“ (začíná plakat)

Armando: „Ne, neříkejte takové věci! Prosím vás, Beatriz! Já po vás toužím!“ (kleká si k ní a začíná ji líbat)

Betty: „Ne, ne, ne, pane doktore. Nemusíte to dělat! (odchází na křeslo a Armando si sedá na postel) Ne, nedělejte to ze soucitu nebo z donucení!“

Armando: „Beatriz! Já tohle nedělám! Ani to nechci dělat pro žádný z těchto důvodů, o kterých mluvíte!“

Betty: „Tak proč to chcete dělat, pane doktore?“

Armando vstává. „Chci to dělat, protože vás miluji! Miluji vás, Betty!“

Přistupuje k ní a vezme ji za ruku. Betty vstává a přistupuje k němu. Armando ji obejme a začnou se líbat. Pomalu se přesouvají k posteli. Ulehnou do ní a nepřestávají se líbat. Armando ztrácí zábrany a Betty zhasíná světlo.

Marcela je stále na komisařství a diví se že Armando ještě není doma. Do vyšetřovací místnosti přijde i Romanova parta. Marcela se Romana ptá, co mu řekl doktor na jeho zranění kolem očí a snaží se ho hezkým úsměvem donutit, aby stáhnul žalobu na Patricii. Ten nejdříve odmítá, ale potom svolí, ovšem jen za podmínky, že spolu půjdou někam tancovat.

Aura Maria hodlá strávit večer s Freddym a udobřit se sním, ale on se s ní i nadále nebaví a veškerou diskuzi kterou se s ním snaží navázat přehlíží což si Aura Maria kompenzuje whiskou. Aura Maria je naštvaná a nehodlá na diskotéce jen tak sedět a proto ho přemluví, aby si s ní šel zatancovat. Freddy sice jde, ale přehlíží ji a tancuje zády k ní.

Patricii přivedou z cely opět na komisařství. Je velice naštvaná a dožaduje se lepšího vězení, protože má přece šest semestrů financí a nebude ve vězení se zloději a vrahy. Marcela se ji snaží uklidnit a přikáže jí, aby konečně poslouchala komisaře. Ten jí řekne, že díky dohodě mezi Marcelou a Romanovou partou je Patricie opět na svobodě. Patty je s toho celá šťastná a objímá Marcelu, která jí zachránila kůži. Její dobrá nálada však rychle zmizí poté co zjistí, že Marcela slíbila Romanově partě, že s nimi někam půjdou tancovat. Ihned začne vykřikovat, že pracuje v Ecomodě za což jí Marcela vynadá. Roman se přizná, že zná milence Betty. Patricie by se ráda o něm něco dozvěděla, ale Marcela ji odvedla pryč. Oznamuje Patricii, že Romanovi dala špatné číslo, ale teď je vše zbytečné. Protože díky její naivitě už znají, kde obě pracují. Prohlásí, že Patricie je pitomá. V autě jí potom přikáže, aby jí odvezla do Armandova bytu, jelikož v něm Armando ještě není.

Armando a Betty mezitím spí v hotelu. Betty Armanda probouzí a odchází do koupelny. Armando má výčitky a neví co si má myslet „Co jsem jí řekl? Co jsem jí to proboha udělal!“

Oba se oblékají a Betty vychází z koupelny. Betty prohlásí, že to bylo moc hezké a Armando radí, aby už raději jeli domů.

S Fredym není vůbec žádná řeč a tak ho Aura Maria požádá aby ji odvezl na motorce domů. Vysadí ji před domem, ale vůbec se s ní nerozloučí. Aura Maria nakonec odchází naštvaná a uražená, že se jí nepovedlo to co zamýšlela.

Armando a Beatriz odjíždějí z hotelu před dům jejích rodičů. Před domem Armando zastaví auto a budí Beatriz. „Betty. Betty, už jsme u vás doma. Probuďte se!“

Betty: „Ach, pane doktore. Moc vám za všechno děkuji. Byly to mé nejlepší narozeniny v životě!“

Armando: „Neumíte si představit, jakou mám radost!“

Betty: „A vlastně víc, víc než nejlepší narozeniny. To byl ten nejlepší večer mého života. Ten prostě nejlepší okamžik mého života. I když, já vím, že pro vás to byl jen jeden z mnoha. Že už jste prožil hodně takových … s těmi všemi…“

Armando: „Ne! Ne. Betty, tenhle večer byl pro mě zvláštní, výjimečný!

Betty: „Jistě, velmi výjimečný, protože jste nikdy nebyl s takovou ženou, jakou jsem já!“

Armando: „Ne, Betty, ne! Tenhle večer byl výjimečný. Neumíte si představit, jak moc! Víte co? Promluvíme si zítra!“

Betty: „Teď, ale určitě pojedete k paní Marcele…“

Armando: „Ne! Ne. Jdu spát do svého bytu, Betty. Musím se vás na něco zeptat. Ta otázka mě trápí. Nevím - mám ji na jazyku a musí to ze mě ven.“

Betty: „Mluvte, pane doktore.“

Armando: „To co se stalo dnes večer. Prostě to co jsme spolu dělali. Popravdě.“  Zadíval se jí do očí a pomalu pokračoval. „Jsem si myslel, že to bude poprvé ve vašem životě. To co se stalo. Já, já jsem si nemyslel, že jste se již před tím milovala.“ Upřeně ji pozoruje a čeká na odpověď.