EPIZODA - 71

V autě, před domem Betty

Armando: „Posloucháte mě vůbec?“

Betty: „Ano, pane, poslouchám Vás!“

Armando: „Ale nevypadá to tak. Děje se něco doma? Celou dobu se tam díváte. So je? Vadí vám, že nás Nicolas uvidí?“

Betty: „Ne, ne, pane, tak to není! Totiž, tatínek mi řekl, že bude lepší, když zajdeme k nám na návštěvu. Jestli si budeme chtít promluvit.“

Armando: „A co chcete? Abych si sedl k vám do obýváku, a bavil se o nás dvou před vaším otcem a před Nicolasem?“

Betty: „Ne, ne, pane! Pojeďme raději odtud!“

Armando: „Určitě je to kvůli otci? Ne kvůli Nicolasovi?“

Betty: „Ne! Je to kvůli tatínkovi, pane. Nicolas ví, že si tu spolu v autě povídáme.“

Armando: „Co o tom ví?“

Betty: „Nic, bavili jsme se úplně o něčem jiném, když jste přijel.“

Armando: „Čeká na vás?“

Betty: „Ano, ale na tom nezáleží. Pojeďme odtud, pane!“

Armando se naposledy na Betty nedůvěřivě podívá a raději odjede za roh, kde nebudou pod dohledem. Hermes si všimne, že Betty odjela s panem Armandem. Nelíbí se mu to, a začne protestovat. Julia se jej snaží uklidnit.

Armando: „Tak co, Betty, budete se tu cítit klidnější a budete se moci soustředit na náš rozhovor? (parkuje auto a zlostně zatahuje ruční brzdu) Takže, jde o tu věc. Jste totiž, jak bych to řekl, jste hrozně chladná. Jak po mě můžete chtít, abych zapomněl na všechno, co se stalo? Že je konec, a že nic nezbylo. Beatriz, dotýkali jsme se spolu rukama nebe. A tohle všechno je teď…je to pryč! Zmizelo to, šlo to k čertu. Co se stalo?“

Betty: „Ale ne, pane. To mi neříkejte. Pro mě není tak snadné na vše krásné zapomenout. Já sem se také dotkla vlastníma rukama nebe, pane! Proplouvala jsem po nocích svými sny a prožila jsem nejkrásnější chvíle svého života. (Armando se na chvíli odvrací od Betty a protáčí oči) A jsem si jistá, že nikdy nic takového už znova neprožiju. Ale také cítím, že se dotýkám pekla! Když vidím třeba paní Marcelu, tak cítím, že celá hořím! Že se trýzním, když vidím, co se snažím zničit. Když vidím, že vlastně podvádím tolik lidí! Ne, pane, já se cítím moc zle. Já už s tímhle břemenem nemůžu jít dál!“

Armando: „Ale co je silnější, Beatriz? To břímě, které vás tíží, nebo to co stále cítíte ke mně?“

Betty: „Jistěže je mnohem důležitější to, co stále cítím k vám, pane!“

Armando: „Tak tedy. Já to chci prožívat, Betty! Když se spolu dotýkáme rukama nebe. Když se spolu vznášíme na d mořem i nad horami, Beatriz. Tak proč bychom se měli omezovat, když jsme šťastni? Copak nechcete prožívat takové noci, které jsme prožili? He?“

Betty: „Jistěže ano! Chci pane! Ale …“

Armando: „Prožívejme je, Beatriz, prožívejme je neustále. Věřte mi, já chci prožívat všechny noci svého života po vašem boku. A co vy? (nakloní se k Betty)

Betty: „Ach pane.“

Armando: „Copak?“ (zašeptá a začne jí líbat)

Líbají se a nevšímají si okolí. K autu přistupuje celá Romanova parta a pozoruje je. Začnou se bavit a dělat legrácky na jejich účet. Poodstoupí od auta, aby mohli dál pozorovat, co se děje uvnitř auta.

Betty přerušuje polibek.

Betty: „Prosím vás, nesmíme pokračovat v tomhle šílenství! Nesmíme tomu znova podlehnout!“

Armando: „Betty, nesmíme přece hned skoncovat se vším krásným! Stačí, když si budeme dávat větší pozor, protože jsme byli jako blázni. Já jsem se vás snažil každou volnou chvilku vyhledat a vy jste mi nechávala na stole básně. (Znovu protočí oči) Tohle se přece nedělá!“

Betty: „Ano, já vím, pane! Já vím.“

Armando: „Betty, podívejte! Já bych s vámi chtěl být stále. Každičkou noc! Ale bude to trochu obtížné, protože Marcela mě začíná podezírat, že ji s někým podvádím. A vy víte nejlépe ze všech, co by se stalo, kdyby se o tom všem dozvěděla.“

Betty: „O tom mi ani nemluvte, pane! Z toho mám největší obavy.“ (dá Armandovi ruku na pusu a on ji za ni uchopí a drží ji)

Armando: „Betty, já se teď, já se teď nemůžu s Marcelou rozejít. To ne!“

Betty: „Já to chápu, pane. Já to chápu! Nemusíte mi vůbec nic říkat!“

Armando: „Ne, ne! Ale já vám to chci říct! Beatriz! (pohladí ji po tváři) Nevím, jak bych vám to nejlépe vysvětlil. Víte, abyste mi dobře rozuměla. Já, já se nyní nemohu s Marcelou rozejít. Když je podnik v takovém stavu. Budu to moct udělat, až se postavíme alespoň trochu ekonomicky na nohy. A já splatím všechny dluhy, které máme. Jinými slovy, až, až bude společnost v mých rukou, až mi bude Ecomoda znovu patřit, pak ano. Kdybych se s Marcelou rozešel v tuto chvíli, chtěla by mi to vrátit. Chtěla by se mi pomstít. Začali by se prodávat a kupovat akcie a já bych musel zveřejnit stav, ve kterém Ecomoda je. Situaci naší společnosti. A to by bylo, to by bylo příšerné!“

Betty: „Hm, to by byla velká katastrofa, pane! (Armando se stranou usměje, protože je přesvědčen, že dosáhl svého) Proto bude lepší, když s tím navždy skoncujeme! (Armando nevěří svým uším. Celou dobu se jí snaží přesvědčit, aby pokračovali, ale vypadá to jako by jej neposlouchala) Pane, vy nemůžete tolik riskovat! A už vůbec ne kvůli mně!“

Armando: „Já neříkám, abychom s tím skoncovali, Beatriz! Já jen říkám, že si musíme dávat větší pozor, nepleťte to, ano?“

Betty: „Pane, je nejvyšší čas s tím skončit! Dřív, než to bude ještě horší!“

Armando: „Ne, ne, Beatriz, ne! Neopouštějte mě, Betty, neopouštějte mě! Neopouštějte mě!“

Začnou se vášnivě líbat, když jim Roman s partou začnou bouchat do auta. Odtrhnou se od sebe.

Parta: „Odvez si ji do hotelu. Chovej se slušně. Schválně, kdo to tam je. Oh, to je Betty! To je teda něco!“

Armando, který se celou dobu rozhovoru s Betty snaží nedat najevo rozčarování z rozchodu, o kterém Betty stále mluví, začíná ztrácet trpělivost. A rozhodně nemá náladu na Romanovi vtípky!

Armando: „O co vám jde?“

Betty: „Hlavně nevystupujte z auta pane, prosím vás!“

Armando: No? Co máš za problém?“ (na Romana)

Roman: „Vy tohleto líbáte?“

Armando naštvaně vystupuje z auta aniž si toho Betty všimne.

Parta: „Teda, mě by tohle máma nikdy nedovolila!“

Armando: „Ptám se tě, co to máš za problém?“

Roman: „Že se líbáš s tímhle hnusem. No to je odporný!“

Armando: „Jakým hnusem?“

Parta: „V Bogotě! Chudinka malá!“

Roman: „Tak si přivedla chlapíka z jiný čtvrtě. Tady ji totiž nikdo nechtěl! A navíc mstitele!“

Armando: „No to je směšné!“

Ve chvíli, kdy Betty vidí, že Armando obchází auto a jde k partě, tak vystupuje taky.

Parta: „Pozor odložil brejle!“

Betty se staví vedle Armanda.

Betty: „Pane Armando, nevšímejte si jich! Pojeďme odtud ano? (Snaží se Armanda uklidnit.

Otočí se k Romanovi a příkře se na něj oboří) Dej nám svatej pokoj!“

Parta: „Breberko!“

Roman: „Betty, já vás přeci nechci otravovat! Právě naopak. Dovolte, abych vám blahopřál. Vy jste hrdina! Když se spustíte s něčím takovýmhle!“

Armando: „Opravdu vtipné!“

Roman: „Opravdu, opravdu řekni. Jak jsi přišla k takovému ternu, co? Jen se podívej! Úžasné auto a úžasná vizáž (Roman začne upravovat Armandovi sako. Ten se drží z posledních sil, aby se ovládl)

Betty drží Armanda za loket. „Prosím vás! Pojeďme pryč!“

Armando: „Tak dost, chlape! Pusť mě!“

Roman: „No tak, no tak! Jen klid! (odstupuje od Armanda) Hlavně se nerozčiluj!“

Parta: „Aby ses nezbláznil!“

Roman: „Vážně Betty, jak jsi přišla k takovému ternu, co? Co jsi mu hodila do polévky? Jakou jehlou jsi ho píchla! Dej nám telefon svojí čarodějky. Myslí si, že je krásná!“

Celá parta se začne smát.

Armando: „Trochu úcty, pánové!“ (vztekle Romana odstrčí)

Parta: „Do toho Romane! Vraž mu jednu!“

Roman: „Počkej, počkej, neboj se. (Roman začne dělat znovu frajera) Tak ochránce ošklivek jo?“

V tu chvíli kopne Armando Romana mezi nohy. Jeho potlačovaný vztek dorazil k vrcholu.

Armando: (Zvedl Romana ze země a zasadí mu ránu do obličeje.)

Parta: „To jsi trochu přehnal!“

Roman vrátí ránu a oba se začnou prát. Zatímco Armando mlátí do Romana, tak křičí, aby měl k němu úctu. Zbylí tři výrostci se na něj vrhli.

Hermes začíná být doma nervózní a rozhodne se jít Betty hledat. Rvačka zatím pokračuje a Armando se statečně drží. Nepouští si je k tělu. Dívky z party křičí protože Roman a ostatní začínají odpadávat. Betty se snaží Armanda uklidnit. Ten se slovy Betty nechte mě, chce pokračovat ve rvačce. Přichází Hermes a je zvědavý co se děje. Betty přiznává, že parta obtěžuje pana Armanda. Roman chce vysvětlit proč se začali prát, ale pan Hermes nechce nic slyšet. Dá Romanovi facku a postaví se vedle Armanda, který znovu začíná malou rvačku. Nechce aby Roman řekl, co viděl.

Parta nakonec odchází a Armando přiznává, že dostal ránu do obličeje. Hermes chce znovu vysvětlení. Betty si vymýšlí svou verzi příběhu. O tom, jak šla doprovodit pana Armanda do trafiky pro cigarety (Hermes: doktore nekouříte moc? Armando se na Betty udiveně podívá. Moc ne, tak dva balíčky denně). Kluci prý začali kopat do auta a pokřikovat. Armando Hermesovi sdělí, že nemohl dopustit, aby Betty uráželi. Že je potřeba si Betty vážit a že on na to dohlédne. Zastává se jí také ohledně toho, že jej nepřivedla k nim, protože Hermes vyčítá Betty její odjezd. Zakázal jí chodit ven, protože s partou už měli problémy dříve. Armando je překvapený tím, že se Betty zastával i Nicolas. Hermes žádá Armanda, aby neříkal že se mu to stalo u Betty. Armando pronese, že si je jistý tím, že Marcela se to nikdy nedozví. Armando odváží Betty s otcem domů. Ten odchází a Betty chce ještě mluvit s Armandem.

Betty: „Pane, vy opravdu nechcete jít dál? (Armando si s bolestí sundavá kravatu) Nechci, abyste odjel takhle!“

Armando: „Ne, nechci, Betty.“

Betty: Ale pane, neměl jste se kvůli mně takhle surově prát! Nestálo to za to!“

Armando: „Betty, jak jen můžete říct, že to nestálo za to. Já jsem se nedokázal ovládnout. Nemohl jsem dovolit, aby vám do tváře říkali urážky. Aby si z vás utahovali. Nevím, co mě to popadlo. Já jsem se ještě nikdy takhle nerozčílil. Nemohl jsem dopustit, aby vás uráželi. Poslyšte, ten Nicolas už vás někdy bránil při takové rvačce?“

Betty: „Hm, ano před časem.“

Armando: „No, ale Nicolas musel nakonec ustoupit, že je to tak? Protože oni přece říkali, že s vámi dřív chodil Nicolas a teď s vámi místo něj chodím já.“

Betty: „Ne, nevšímejte si jich, pane doktore. Oni to říkají jen, aby provokovali. Jen z legrace.“

Armando: „Jistě. Aha. Tak co, je ještě uvnitř?“

Betty: „Myslím, že asi ano. Ale za malou chvilku půjde domů. On vždycky odchází velmi brzo!“

Armando: „Aha, výborně, výborně. Takže já už pojedu.“

Betty: „Určitě jste v pořádku, pane?“

Armando: „Ne! Nejsem v pořádku! Jak bych mohl být v pořádku? Já si sem s vámi přijel promluvit. Protože si dělám starosti. Chtěl jsem, abychom se usmířili, Beatriz. Abychom zachránili náš vztah. Abyste mě neopouštěla, a abychom to urovnali, a vidíte jak to dopadlo. Odjíždím s prázdnýma rukama a tváří plnou ran!“

Betty: „Pane, ale vy neodjedete s prázdnýma rukama. Protože já vás také nechci ztratit. Dobře víte, že si musíme jen dávat větší pozor. Nemůžeme spolu trávit tolik času. Musíme se přece jen trochu omezit.“

Armando: „Beatriz, já jsem tak šťastný! To co mi říkáte je nádherné. Betty, já…budeme mít dost času, abychom mohli být spolu sami.“

Betty: „Ano pane, protože mě hrozně trápí pomyšlení, že by se třeba paní Marcela mohla dovtípit.“

Armando: „Ano.“

Betty: „Poslyšte, pane, vám ten Nicolas nějak hodně vadí! Já jsem si totiž všimla, že, že, že znervózníte když o něm mluvím, nebo když se o něm někdo zmíní.“

Armando: „Podívejte, Beatriz, když říkáte, že mezi vámi dvěma nic není, tak už, už, už se cítím lépe.“

Betty: „To vám přísahám, pane!“

Armando: „Ano? Ano! Betty! Betty, cítím se teď tak šťastný. Jste tak krásná, že… Víte co? Uděláme to takhle, Beatriz. Od této chvíle budete všude a všem říkat, že je Nicolas váš snoubenec. Ano! Ano, ano. Nedivte se tomu tolik. Podívejte, věc se má tak: Nemůžeme ve všech vzbuzovat všemožná podezření. Marcelu mám neustále za zády. Když bude Nicolas váš snoubenec, ona se nic nedozví a nebude podezíravá. To samé řeknete, kdyby měla podezření některá z vašeho klubu. Kdyby nás někdo viděl spolu, pomůžeme si výmluvou o Nicolasovi. Co vy na to, Beatriz?“

Betty: „Ano, pane.“

Armando: „Dobrá. Já bych vás políbil, ale co kdyby nás viděl váš tatínek.“

Betty: „Samozřejmě pane. Takže se uvidíme zase zítra v práci.“

Armando: „Ano.“

Betty dá Armandovi pusu a odejde domů.

Hermes zatím popisuje rvačku a Julie je zvědavá, co řeknou lidé, až Armanda uvidí pomláceného.

Armando přichází k Marcele a nalévá si whisky. Marcela se ptá co se stalo. Armando popisuje historku o rvačce s taxikářem a Marcela jej lituje. Armandovi se uleví.

Betty si píše do deníčku.

Uvědomuji si, že musím tolerovat jeho vztah s paní Marselou, vím že ji nemiluje a chápu, že s ní musí být. Ale podřídím se možnostem pana Armanda a času, který mi může věnovat. Budu tak diskrétní jak bude chtít. Dokázal mi víc, než jsem kdy doufala, to co ke mne cítí. Realita překonala všechny mé sny a přestože on mě má rád takovou, jaká jsem a brání mě. Vím, že se musím změnit kvůli němu, moc se chci kvůli němu změnit. Nemůžu dovolit, aby se každý večer bil s kdejakým chlápkem, který mi bude nadávat do ošklivek, nebo lidmi kterým jsem pro smích. Nechci ho ztrapňovat a od zítřka ze mě bude úplně jiná žena. Změním se kvůli němu! A doufám, že už nebudu ta stará Betty. Ta ošklivka Betty!

Marcela si začíná uvědomovat proměnu Armanda.

Marcela: „Ale co to je? To pití tě přivádí k šílenství nebo co s tebou je?“

Armando: „Ty mě přivádíš k šílenství!“

Marcela: „Tak já tě přivádím k šílenství, když k šílenství přivádíš ty mě?“

Armando: „Miláčku, já si nevymýšlím, že máš milence. Nešpehuju tě, nežárlím na každého muže, na každou schůzku. Nic z toho nedělám. Nestojím ti celé dny za zády a nedělám ti scény. Pochop jednu věc, z toho by šílel každý!“

Marcela: „Já vím, já vím. Ale musíš uznat, že není snadné důvěřovat ti!“

Armando: „Jak myslíš, miláčku. Tak mi vůbec nic nevěř. Ale nech mě, ať piju tolik whisky, kolik budu sám chtít a peru se s taxikáři jak se mi zlíbí. Dobře?“

Marcela: „Dobře, dobře, miláčku. Vím, že jsem to přehnala. Ale dějí se tu moc divné věci! Už o tom nebudeme mluvit. Jestli mi tě chce někdo ukrást, bude muset udělat mnohem víc, než psát básničky a posílat ti čokoládu. Protože já si tě lehce vzít nedám!“

Armando: „Podívej… Tady nejde o to, jestli ti mě někdo chce ukrást, ale o to jestli já se nechám. Rozumíš? Nechci aby k tomu došlo. Já chci zůstat s tebou.“

Marcela: „Budu ti tedy věřit. Snad toho nebudu litovat!“

Betty ráno matce přiznává, že se chce celá změnit. Marcela nabízí Armandovi, že jej nalíčí, aby zakryla rány. Armando ale nechce, protože by se prý nezbavil Huga. Začne mu zvonit telefon a Marcela zpozorní. Volá mu Betty, aby jej požádala o pár hodin volna.

Patricia přichází do práce a dohaduje se o nepřítomnosti Aury Marie. Jde nahoru a hledá Guttiereze, aby mu oznámila, že Aura Maria ještě nedorazila. Ten se jde přesvědčit a dole narazí i na Marcela s Armandem. Guttierez navrhuje výpověď a Freddy se snaží to urovnat. Nakonec neuspěje a Patricie je spokojená. Zbavila se jedné členky klubu. Její spokojenost ale nemá dlouhého trvání. Radí Armandovi, aby zaměstnal někoho reprezentativního, někoho kdo chce pracovat. Armando dostává nápad. Sdělí Patricii i Guttierezovi, že už takovou našel. V Patricii. Je třeba najít někoho místo ní. Patricie je zděšená a snaží se Armanda přesvědčit.

Patricie: „Armando? Proč mi tohle děláš?“

Armando: „Mám pro to řadu důvodů, milá Patty. První z nich je, že ty sama jsi iniciovala propuštění Aury Marie.“

Guttierez: „To je pravda!“

Armando: „Ten druhý z nich Patricie je ten, že jsi právě popsala ženu, která má přesně tvoje vlastnosti.“

Guttierez: „To je pravda!“

Armando: „To třetí je, že nemůžu nechat recepci opuštěnou, Patty to nemůžu. Musím tuhle mezeru vyplnit. A ty mi pomůžeš!“

Guttierez: „To je naprostá pravda!“

(Armando se znechuceně na Guttiereze podívá)

Patricie: „Armando! Asi si budeš myslet, že se opakuju, Armando. Ale já jsem nedělala šest semestrů na San Marinu jen proto, abych skončila jako recepční. Já jsem přijala místo sekretářky na ředitelství jen kvůli tobě, Armando! Ale odsud je k místu sekretářky hodně daleko!“

Armando imituje Patricii: „Hodně daleko!“

Patricie: „Armando! Kromě toho musíš respektovat mou smlouvu na místo sekretářky!“

Armando: „Dej mi ručičky. Jen klid děvče, důvěřuj mi. Tak neboj se! (bere Patty za ruce) Položím ti malou otázku, Patty. Když jsi podepisovala smlouvu, byla tam klauzule, kde se říká, že musíš plnit přání svého šéfa. Je to tak? Musíš plnit jeho přání, a kromě toho musíš poslouchat jeho rozkazy, nemám pravdu?“

Patricie: „Ano.“

Armando: No tak (zvyšuje hlas) musíš poslouchat mé příkazy! Okamžitě jdi do recepce, Particio Fernandezová!“

Patricie: „Armando, Armando, prosím tě, Armando!“

Armando: „Co?“

Patricie: „Armando? Ty pod tím make-upem něco schováváš?“

Guttierez začne Armanda obcházet a prohlížet si ho. Armando toho má dost a klepne mu do hlavy.

Armando: „Tak už dost! Nic. Nic tam nemám, Particio! Jen jsem dneska posnídal vývar z kašpara. Proto takhle vypadám!“

Patricie: „Armando, prosím tě, Armando!“

Armando odchází.

Armando se otočí na Patricii: „Pšt! (pak se otočí na Guttiereze který jde těsně za ním) Vy se mnou jdete i na záchod? Copak vás musím pořád snášet? (otočí se zpět na Particii a mávne k výtahu) Do recepce!“

Přichází Hugo a začne si Armanda dobírat. Ten toho má dost a žádá Bertu o radu. Zároveň si od ní půjčí odličovač.

Do firmy přichází Mario s modelkou. Patricia oznamuje Marcele, že bude o Maria bojovat.

Mario přichází k Armandovi. Ten se snaží schovat odličovač, protože neví, kdo k němu vchází.

Mario: „Ty se odličuješ? A od kdy, prosím tě?“

Armando: „Podívej, teď mě neotravuj, Calderone, teď ne!

Mario: „Copak se ti stalo?“

Armando: „Nic, nic. Jen jsem se porval s nějakými chlapy.“

Mario: „A s jakými chlápky? Já jsem nevěděl, že Marcela dává tak tvrdé rány! Mohla tě zabít! (začíná se smát)

Armando: „Řekl jsem, že to byly nějací chlápci! Nebyla to Marcela, Calderone. Byly to nějací Bettyni sousedé.“

Mario: „Ale proč? Co se stalo? Nechceš mi to snad říct? No tak, vyklop to! Jen klid!“

Armando: „Nebudeš se tomu smát!“

Mario: „Ne, přísahám!“

Armando: „Nebudeš se tomu smát! Líbal jsem se v autě s Betty… (Mario se začíná smát) Líbal jsem se s Betty v autě. Tak dost! Líbal jsem se s Betty, najednou přišli kluci a začli bouchat do auta. A když jsem si jich všimnul, křičeli, ať si ji vezmu do hotelu.“

Mario: „Ale to jsi ji asi jen nelíbal. Ty sis s ní chtěl …“

Armando: „Nechtěl jsem nic! A žádal jsem tě, aby ses nesmál. Ti chlápci takhle vykřikovali a já jsem vystoupil, abych zjistil, o co jim jde. Nesnesu, aby ji uráželi. Nelíbí se mi to. Není to hezké. Takž jsem vystoupil, abych tohle zjistil. Ano? A oni začali ještě víc. Už jsem to nemohl vydržet a dal jsem jim, co si zasloužili.“

Mario: „Dobře, ale co na ní pokřikovali? Co to vlastně bylo! No tak, co na ní pokřikovali?“

Armando: „Ale je to chudinka. Pokřikovali, že je nejošklivější ve čtvrti…“

Mario se začíná smát

Armando: „V zemi a na světě..“

Mario: „Hele, ty jsi snad přišel o rozum, nebo co? Hm! Proč ses do toho míchal! Jako bych já se pral s někým, kdo na mě křičí Mario Calderon. Je tady?

Armando: „Ne, ne! Není tady. Chtěla po mě pár hodin volna na vyřízení osobních věcí.“

Betty je v obchodě a chce si vyzkoušet jedny šaty. Ty samé vidí na jiné ženě a váhá.