EPIZODA - 64

Betty se loučí večer s děvčaty, protože ji Armando chce odvézt domu. Betty přemýšlí, jaký k tomu má důvod. Aura Maria se nechá zapřít před Freddym a ostatní děvčata jí to vyčítají, myslí si, že se Aura Maria nechová k Freddymu hezky. Mario odchází na schůzku s krásnou modelkou a dobírá si Armanda, který odchází s Betty. V autě vyzná Armando Betty lásku. Betty mu zpočátku nevěří, ale Armandovi se nakonec podaří přesvědčit ji o svých citech k ní. Hermes vidí před domem stát Armandovo auto a podezírá Betty z nepravostí. Julia i Nicolas se jí zastávají. Betty je velice šťastná a myslí si, že se splnil její velký sen. Armando má pocit viny. Setká se s Marcelou v jejím bytě, ale je nesvůj a nedokáže přestat myslet na to, co se stalo.

Beatriz vychází se své kanceláře a ptá se zamyšleného Armanda Mendozy, zda může jít domu nebo zda ji ještě potřebuje. Armando naznačí, že může jít, ale potom si to rozmyslí. Požádá Betty aby poslala klub domu, protože ji chce odvézt sám. Beatriz odejde a vstoupí Mario Calderón.

Mario: „Tak co? Odvezeš ji domů? (Armando přisvědčí) Takže se chystáš tu ošklivku zulíbat?“

Armando: „Ano, ano!“ (vyndává ze stolu whisky)

Mario: „Ne, ne, ne! Kdepak! Ani jednu sklenku. Dnešní misi musíš splnit střízlivý, jinak ti nebude věřit!“

Armando: „To nedokážu, Calderóne, nedokážu!“

Mario: „Jen klid. Mám něco, co ti pomůže. Je to analgetikum! (vyndává fotografii) Úžasná ne?“

Armando: „Adriana Arboledová?“

Mario: „Ano! (Armando si od Maria bere fotografii) Podívej! Než začneš Betty líbat, vytáhneš tu fotku a podíváš se na její oči, na tuhle nádhernou pusinku. Soustředíš se. Až nastane hodina pravdy, pustíš se do toho. No a kéž tě bůh osvítí a dá ti sílu a hodně představivosti při líbání Betty. Ošklivé Betty. Přesně tak!“

Marcela odchází domů. Patricia ji zastaví a žádá Marcelu, aby požádala Armanda o výjimku. Potřebuje peníze a ví, že firma dostává peníze z obchodů. Marcela sděluje, že tyto peníze jsou na pokrytí dluhu u banky. A tudíž jí nemůže dát nic. Musí být trpělivá. Patricia si stěžuje na svou chudobu a vysvětluje, že když dostane svůj „mizerný plat“ tak se jí Marcela zbaví a nebude jí muset půjčovat peníze a platit za ni oběd. Marcela by se ráda Patricie zbavila, ale nemůže jí dát ani jedno peso. Neměla si vymýšlet to údajné těhotenství a měla si raději udržet přítele. Patricie se rozhodne získat svého milence zpátky.

Přichází klub, který lituje Beatriz, že ještě musí zůstat v práci. Potkají se s Patricií a Marcelou u výtahu. Nakonec všechny až na Patricii a Beatriz odjíždějí výtahem. Betty jde na toaletu a z ředitelství vychází Mario Calderon, který narazí na Patricii. Ta se snaží být na něj milá, ale Mario odolává.

V recepci si Aura Maria sjednává rande s novým mužem, kterého potkala předchozí večer. Celý klub vyčítá Auře Marii její chování k Freddymu, který přichází. Aura Maria se před ním schová a klub ji musí zapírat. Freddy smutně odchází a Aura Maria jde zadním vchodem na sjednané rande.

Beatriz na toaletě přemýšlí, proč ji pan Armando chce odvézt. Armando se rovněž chystá na odchod. Odmítá kvůli Betty použít kolínskou nebo se jen učesat. Mario si sjednává schůzku s modelkou, když k němu přichází Patty a snaží se domluvit rande. Mario se vymlouvá a Patricie jej začne líbat. Nakonec to vzdává a uraženě odchází domu. Mario toho využívá a jde za svou modelkou.

Armando čeká na Beatriz na ředitelství a chvíli si krátí prohlížením fotografie Adriany Arboledové. Po příchodu Betty jdou společně k výtahu, kde narazí na Maria s modelkou. Mario si Armanda dobírá, protože odjíždí s Betty. Marcela přichází domů a zvedá telefon. Volá Armandova matka Margarita. Je znepokojena, protože nedorazil jejich měsíční šek. Marcela ji uklidňuje a svěřuje se, že Armando je k ní v posledních hodinách velmi pozorný.

Armando a Beatriz jedou autem a probírají situaci s bankou. Přijíždějí k domu, kde Betty bydlí.

Betty: „Děkuji vám, pane. Děkuji vám, že jste mě odvezl domu. Uvidíme se zítra v kanceláři.“

Armando: „Beatriz, ještě nevystupujte, prosím. Já bych si s vámi chtěl promluvit. O tom, co se včera stalo v restauraci.“

Betty: „Ne, ne, ne, pane! Nic z toho mi nemusíte vysvětlovat! Trochu jste to přehnal s pitím, ne?“

Armando: „Ano.“

Betty: „S tím si už nelamte hlavu, pane doktore!“

Armando: „Ano, já vím. Ale o tom mluvit nechci, Beatriz…“

Betty: „Doktore, ne, ne, ne, to není třeba! Prostě jste si dal jen o pár zkrášovadel víc a z mé strany k ničemu nedošlo, pane. A nemějte starost, vždyť víte, že já jsem diskrétní, pane!“

Armando: (zvyšuje hlas) „Ano! Ano! Já vím, Betty! Ale mohl bych snad dokončit, to co jsem chtěl říct. Ne? (pomalu se uklidňuje) Nechtěl jsem na vás křičet, Betty, promiňte!“

Betty: „Ne, nic se nestalo, pane!“

Armando: „Víte, Betty, jde o to, že jsem vám chtěl říct, že to co se stalo včera nemělo nic společného s pitím.“

Betty: „A kolik jste toho vypil dneska?“

Armando: „Já jsem nevypil ani kapku alkoholu. Moje tělo je úplně střízlivé, Betty. Já jsem vám chtěl říct, že to co se stalo včera vycházelo z upřímné hloubky mé duše. Rozumíte mi? Chtěl jsem jen říct, Betty, že… že vy mě… že mě uchvacujete. (bere Betty za bradu) Chtěl jsem říct Betty, že nemůžu bez vás žít.“

Betty: „Ale vždyť vy nežijete beze mne, pane! Já pracuji po vašem boku více než 18 hodin denně.“

Armando: „Ano, ale teď je to jiné, Beatriz. Protože já cítím nezvladatelnou touhu hladit vás, (pohladí ji po tváři) líbat vás! (nakloní se k ní)

Betty: „Ne, pane doktore! Vy, vy prostě jen, jen, … jste trochu zmatený, víte? A je toho na vás poslední dobu trochu moc. Společnost, paní Marcela a ta svatba a banky! Prostě jen procházíte obtížným životním obdobím!“

Armando: „Ne! Ne! Ne! Nejsem vůbec zmatený, Beatriz! To tedy nejsem! Já se cítím výborně! A co vám říkám je pravda!“

Betty: „Doktore, jde o to, že není možné, aby jste se do mě zamiloval!“

Armando: „Ale proč ne? Proč?“

Betty: „Hm, tedy. Protože já moc dobře znám váš vkus, doktore. Vy jste příliš vybíravý. Líbí se vám totiž ženy 90-60-90 a vysoké a půvabné, na úrovni a a na mě se nehodí ani jedna z těch vlastností, pane doktore!“

Armando: „Ano. Ne! Betty, Betty, Betty, mně se moc líbí…mně se na vás líbí vaše velká síla. Hm, líbí se mi ta energie, kterou cítím, když jsme spolu. Ano, líbí se mi, líbí se mi způsob jakým děláte různé věci. Jste tak sebejistá. Líbí se mi také vaše něžnost. Mně se líbí také váš cit pro lidi. To, jak s nimi jednáte. Líbí se mi, líbí se mi vaše citlivost. Betty, vy jste přeci citlivá. Mimořádně. Vy jste pro mě něco jako můj anděl. A kromě toho, se mi líbí vaše osobnost, vaše osobnost. A líbí se mi vaše inteligence a to jak jste efektivní ve všem, co děláte. A věřím, že si každý muž okamžitě všimne vaší přitažlivosti.“

Betty: „Ne, ne, ne. To rozhodně ne, pane!“

Armando: „Ne? Tak v tom případě nevím, co se to se mnou děje. Protože já už asi začínám bláznit. Začínám bláznit kvůli vám. Ano, protože musíte vědět jednu věc. Když jsem se dozvěděl to o Nicolasu Morovi, měl jsem strach. Byl jsem hrozně naštvaný a věřte mi, že jsem byl naštvaný opravdu hodně. A víte co? Také jsem cítil velké nezvladatelné nutkání líbat vás a nejsem zmatený, to mi věřte.“

Betty: „Ne doktore, já jsem chtěla říct, že nechápu, proč ke mně něco cítíte? A já proto nevidím žádný důvod!“

Armando: „Nevidíte pro to důvod, Betty? Vidíte! Tohle, tohle je důkaz, že skutečné city jdou mnohem dál za fyzickou krásu. Za stereotyp. Chápete? Betty, já vím, že jste si vždycky myslela, že žena mého života musí být 90-60-90. S nádhernými křivkami, plnými ňadry, modré oči, plavá, vysoká. Jako jsou modelky. Mám pravdu? Ale žádná z těch modelek mě neučinila šťastným. Ještě jsem k nikomu necítil to, co cítím k vám, Beatriz Pinsón Solanová. Po vašem boku jsem poznal skutečný půvab ženy. Poznal jsem, jak jen může žena přitahovat silné muže. A to svým duchovnem. Poznal jsem, Betty, že krása neznamená konvenci, kterou nám prodávají v televizi. Tu, kterou nám prodávají v časopisech, v novinách, v soutěžích krásy. Já jsem po vašem boku poznal, že krása je něco mnohem prostšího. Já to vidím. Vidím! Já vidím, Betty!“

Betty: „A jste si jistý, že jste nic nepil, pane?“

Armando: „Jsem si jistý, Betty. Ale hlavně tím, že jsem vážně omámený. Ale jen vámi. Jen vámi, Betty. (naklání se k ní) Všimla jste si té noci? Je překrásná, je nádherná, a ten měsíc! Podívejte! Líbí se vám?“ (vyndává ze saka fotku Adriany Arboledové a dívá se na ni)

Betty: „Ano, je to moc krásná noc! To je zvláštní. Je to ten samý měsíc, který inspiroval tolik básníků. V průběhu celých dějin lidstva. Není nic inspirativnějšího než je měsíc!“

Armando: „Ano, tohle je náš měsíc, Beatriz. A tohle je jen naše noc!“ (začne Betty líbat)

Betty: „Ne, to ne, pane!“

Armando: „Vám se to nelíbí?“

Betty: „Pojeďme odsud, pane. Víte, tatínek se totiž dívá z okna a mohl by se přijít podívat, co se děje. A to nechci!“

Armando: „Já taky ne!“ (odjíždějí od domu Betty)

Pan Hermes vyhlíží z okna a Julia se jej ptá co vidí. Hermes přiznává, že viděl stát před domem auto, které vypadalo, jako pana Armanda, ale že už odjelo.

(Armando zastavuje auto za rohem)

Armando: „Vyhovuje vám to tady, Betty?“

Betty: „Ano, pane. Doktore, tohle není správné! Já, já nechápu, co se to tu děje. Začínám se zlobit, pane!“

Armando: „Co by se dělo, Betty? Copak vy ke mne nic necítíte, nebo co?“

Betty: „Jistěže ano, pane! Já vás hrozně moc obdivuji. Vy jste muž tak zajímavý a dostala jsem pocit, že jste opravdu velmi výjimečný člověk, když jste začal bránit mou práci. A vážit si mě jako profesionála. A uvědomila jsem si, jak moc jsem ve vašem životě důležitá! Všechny tyhle věci mě na vás moc přitahují, pane!“

Armando: „Hm, to je krásné, Betty.“

Betty: „Ale je to bláznovství, pane doktore. Vy jste zasnoubený a budete se ženit! A nemůžete přece slečnu Marcelu opustit kvůli tomu, že si začnete se mnou pane, a to by byl hrozný skandál! Vaše rodina by to určite nedovolila. A co by se pak stalo se mnou? Musíte si to pořádně rozmyslet, pane!“

Armando: „Ne, Betty. Samozřejmě, že to může být bláznovství. Jistě. Ale jde o to, že já si to už vyzkoušel. Ano! Už jsem se ujistil, že to chci prožívat dál. Jistě, máte naprostou pravdu, že nemůžu Marcelu jen tak opustit. Situace ve společnosti je příliš obtížná na to, abych se s ní rozešel. A kromě toho, je tu i má rodina, můj vztah s nimi je v krizi. Myslím, že by ten skandál neunesli. A já také ne. Ale vy přece moc dobře víte, že Marcelu nemiluji. Viďte? A, když je to tak, Betty, tak čeho se tak bojíte? Já myslím, že bychom v tom měli pokračovat, Beatriz. Tak v tom pokračujme. Kromě toho, víte co? Jde, jde , jde o city, víte? Já musím cítit za vás, vy  musíte cítit za mne. A uvidíme, kam se dostaneme. Co myslíte?“

Betty: „Já z toho mám takový strach, pane!“

Armando: „A není to spíš tím, že cítíte víc k Nicolasovi než ke mně?“

Betty: „Ale pane! Nemluvme už o Nicolasovi. Vynecháme Nicolase z tohohle rozhovoru. Dobře?“

Armando: „Ano, jistě, souhlasím. Z čeho máte strach, Betty? Čeho se bojíte, co? Už jste kvůli mne tolik riskovala. Podívejte. Už jsme společně udělali tolik bláznovství. Byli jsme spojenci v tolika věcech. A vy mi teď řeknete, že nemáte odvahu zažít to po mém boku? Nebo to nechcete zažít? Je to tak?“

Betty: „No jistě, že ano, pane!“

Armando: „Ano?“

Betty: „Pane, tohle je šílenství. A mám velký strach! Nevím, co se může stát, ale jsem, jako vždycky, odhodlaná riskovat to a dopustit se s vámi dalšího velkého bláznovství!“

(Armando si sundává brýle a líbají se)

Armando: „Mobil! (telefonuje Marcela) Haló?“

Armando sdělí Marcele, že již brzy pojede domů. Odveze Betty zpět před dům. Beatriz se ptá, zda o tom ví pan Mario Calderón. Chápe, že jsou přátelé a že si všechno řeknou. Prosí jej, aby se Mario nikdy nic nedozvěděl. Armando připustí, že v životě muže jsou jisté důvěrnosti, se kterými se nikomu nesvěřuje. Zároveň Betty žádá o diskrétnost. Betty odchází domů a Armando ji pozoruje s nuceným úsměvem. V hlavě si opakuje, že je mizera. Před dům vyjde pan Hermes a Armando Mendoza odjíždí pryč.

Beatriz dostává od otce kázání. Nicolas, který na Betty čeká, žertuje na její účet. Hermes vysvětluje Julii, že tihle muži jsou zvláštní a nikdo nemůže vědět, co je napadne. Mohlo by se jim zachtít jejich dcery.

Betty se v pokoji loučí s Nicolasem a po jeho odchodu si začíná zapisovat do deníku.

Nevím, jestli stojím před dveřmi ráje nebo pekla, ale dnes mi pan Armando potvrdil, že to, co ke mně cítí je skutečné. Zbavil mne obav, že to bylo jen tím, že se včera opil. Řekl mi, že ve mně našel zvláštní krásu. Řekl, že jsem jeho anděl, že se mu líbí moje křehkost. Můj bože, našel ve mne to, co jsem nikdy nedoufala, že ve mne nějaký muž může najít a už vůbec ne muž jako je on. Mám pocit, že se dotýkám rukama nebe, ale také cítím, že mohu spadnout do pekla.

On musí stejně pokračovat ve svém vztahu s paní Marcelou, alespoň do té doby, než si ujasníme, co jeden k druhému cítíme. Ale mně to nevadí, vím že ji nemiluje, ale také vím, že mám před sebou těžké období, ten strach, že nás odhalí a neustálý pocit, že se já stanu milenkou pana Armanda. Já vím, že tak jako tak není správné začínat si něco se zadaným mužem. Nechci ani pomyslet na to, co by udělal tatínek, kdyby se to dozvěděl. Ale nemůžu si nechat ujít tak důležitou a tak jedinečnou příležitost, kterou mi život poskytuje. Nemůžu si nechat ujít ten krásný sen, který se mi nabízí. Když to nepřijmu, kdy budu moct něco takového prožít, kdy se objeví v mém životě další pan Armando o kterém budu snít. A nezajímá mne, že jsou třeba jiní jako je pan Armando. Já miluji jeho a chci být jenom s ním a on nemiluje nikoho. Třeba jsem to já, ta pravá, která vyplní prázdnotu v jeho srdci. Alespoň jsem to cítila v jeho polibcích, protože mě dnes políbil.

 Políbil mě dvakrát a věnoval mi měsíc a noc. …Ale něco se ve mně vzepřelo, když se mě zeptal co k němu cítím já. Moje nesmělost byla silnější. Nedokázala jsem se mu svěřit, že ho miluji dlouhou dobu, že mě na něm všechno svádí, jeho hlas, jeho kolínská, jeho pohled. Nedokázala jsem mu říct o svých snech, ve kterých je vždycky on. A přitom on mi řekl o všem, co se mu na mně líbí, bere mne takovou, jaká jsem. Řekl mi že mu připadám krásná, pořád tomu nemohu uvěřit. Ale čeho se na tom všem nejvíc bojím, je zažít znovu milostné zklamání. To už bych nesnesla, nesnesla bych projít znovu tím peklem rozchodu, zklamání a bolesti. Kéž by bůh dal, abych tím nemusela projít s panem Armandem. Ale věřím, že se to nebude opakovat, protože vím, že pan Armando je čestný muž. Vkládám své srdce do jeho rukou, protože mu věřím.

Během psaní do deníku přichází Armando k Marcele do bytu. Ta na něj čeká a vypravuje mu o telefonátu Margarity. Chce jej líbat, ale Armando jde do koupelny. Tam si čistí zuby, protože nemůže líbat Marcelu, když předtím políbil Beatriz.

Když se vrátí zpátky, tak Marcelu ujišťuje, že se nic neděje, že je jen unavený. Zároveň připouští, jak je rád, že vidí krásnou tvář. Že je pro něj důležité líbat krásnou tvář. Jen tak prý může zapomenout. Líbají se a Armando má vyděšený pohled.