|
|
|
|
|
EPIZODA - 62
Armando: „Betty, co to pijete?“ Betty: „Ostružinovou šťávu, doktore.“ Armando: „Připijeme si spolu?“ Betty: „Tak na Ecomodu.“ Armando: „Ne, ne. Připijeme si teď na vás a na mě. (Armandovi začne zvonit telefon) Oh, to je Marcela!“ Betty: „Vezměte to, pane doktore, nebo si bude myslet bůh ví co, že tu děláte.“
Armando odchází s telefonem a vysvětluje Marcele, kde je. Ta si ověřuje, zda je stále s Mariem a Betty. Armando prohlašuje, aby přišla za nimi, nebo aby poslala Patricii, že ta má ve špehování dobré výsledky. Nakonec oznámí, že přijde domů později a položí telefon. Vrací se ke stolu s představou, že na něj čeká Adriana Arboledová.
Betty: „Nějaké problémy?“ Armando: „No jako vždycky.“ Betty: „A řekl jste jí, že jste tu se mnou?“ Armando: „Jo.“ Betty: „A co na to řekla?“ Armando: „Uklidnila se tím.“ Betty: „Ehm, pane doktore, nechcete abych vám dovysvětlila ten náš obchod na cizí účet?“ Armando: „Ne. Dneska už nechci slyšet o cizích účtech. Děkuji vám, ale ne. Chci abychom si promluvili o jiných věcech. Třeba můžeme mluvit…například…o nás dvou. Vím moc dobře, že si myslíte, že si nikdy nevšímám, co pro mě děláte…“ Betty: „Ale ne, pane doktore. To jsem si vážně nikdy nemyslela. Vím, že jste člověk opravdu velmi zaneprázdněný a že máte hromadu stresů. A nemůžete mi celé dny neustále říkat: děkuji vám Betty, moc dobře Betty a děkuji Betty a takové nesmysly. Víte!“ Armando: „Betty, co kdybyste mě nechala doříct to, co jsem nakousl. Takže, aby to bylo jasné…“ Betty: „Vy mi nemusíte vůbec nic vysvětlovat, pane doktore. Vy mi za to platíte.“ Armando: „Tak necháte mě už domluvit? Jo? Smím?“ Betty: „Ano, pane doktore.“ Armando: „Děkuji. Takže…myšlenka je více méně tato…poslouchejte. Já si dost dobře všímám toho, co pro mě den po dni děláte. Vím, že si myslíte, že jsem strašně nevděčný…necitlivý. Prostě muž…muž jako z kamene. Ale to ne! Nejsem takový! Opravdu ne, Beatriz! Chtěl bych vám teď říct opravdu něco moc zvláštního. Víte, vy jste pro mě velice výjimečný člověk… Betty: „Á, děkuji, pane doktore. Vy jste taky člověk, kterého…kterého si velmi vážím.“ Armando: „Děkuji, Betty!“ Betty: „Nemáte zač.“ Armando: „Hezká písnička, že ano?“ Betty: „Ano je moc hezká.“ Armando: „Zatancujeme si?“ Betty: „Cože?“ Armando: „No, jestli chcete?“ Betty: „Vy a já?“ Armando: „No jistě, že vy a já. Kdo jiný, Betty. Vy a já, no jistě!“ Betty: „Ale jste si tím jist, pane doktore? Já jsem vás nikdy neviděla takového, a nikdy bych tomu nevěřila.“ Armando: „Tak chcete tancovat, nebo nechcete! Rozhodněte se, ano?“ Betty: „Ano! Ano, jistě.“ Armando: „No tak tedy půjdeme tancovat. Prosím!“
Vstávají od stolu a jdou na parket. (Betty v duchu: Vyzval mě k tanci. To není možné, to je snad sen). Tancují a Armando strašně trpí. Nicolas, Sanchéz a Rosales popíjejí a plánují strategii. Sanchézovi je divné chování obou stran v procesu. Armando a Betty stále tancují. Při změně hudby se vracejí na místo. Armando si dolévá skleničku.
Betty: „Pane doktore, promiňte, že se do toho pletu, ale nepijete příliš mnoho alkoholu? Musíte ještě řídit auto!“ Armando: „Jenže mě to pití chutná. Tak co je? V čem je ten problém, Betty, co? Nudím vás, a nebo co je?“ Betty: „Ne, to ne, pane doktore v tom to není!“ Armando: „Tak mi to teda vysvětlete! Já tomu nerozumím. Od chvíle, do odešel Calderón pořád něco nechcete. Abychom nepili, abychom netančili, abychom nedělali to, či ono! Takže, Beatriz, řekněte mi pravdu - to jsem tak strašně moc nudný?“ Betty: „Ne, to ne, pane doktore!“ Armando: „No tak co?“ Betty: „To vůbec ne. Já jen vím, že, že jste ve velkém stresu, kvůli tomu, co se děje s podnikem. Kvůli paní Marcele, a…. a taky vím, že nejste v podniku, kde je vám dobře. Ani ve společnosti, na jakou jste vy byl vždycky zvyklý. Víte? Já to všechno vím.“ Armando: „Beatriz, možná máte v té první části pravdu, ale v té druhé se opravdu mýlíte. Já jsem ve velkém stresu, Betty. Jsem nervózní kvůli podniku, Marcely mám taky až po krk, ale pokud jde o tu druhou část - víte, já se tady cítím šťastně. Rozumíte mi? Je mi tu moc dobře! Dělám něco jiného, zbavuji se stresu. Ano! A pokud jde o tu společnost…jsem tu moc rád s vámi, Beatriz.“ Betty: „Pane doktore, myslím, že bude lepší, když budete pít trochu pomaleji, nebo když si do té whisky přidáte vodu. Nebo alespoň led, protože vy vůbec nevíte co říkáte, pane!“ Armando: „Jak to, že nevím co říkám? Proč? Protože vám říkám, Beatriz, že je mi s vámi moc dobře? Tak to proto nevím, co říkám? Ne! Něco vám teď povím! Objednám vám teď další džus. Víte, když jste pro mě tehdy začala pracovat… a já bych vás byl vyhodil, vůbec by se mě to nedotklo. Ani trošičku! Ale kdybyste se rozhodla odejít dnes, nesnesl bych to!“ Betty: „Ale to je jen věc zvyku, pane doktore. Jsem si jistá, že jestli odejdu z Ecomody a nechám vám vše v pořádku, tak najdete jinou asistentku, která zvládne všechny úkoly.“ Armando: „Ne! Ne, ne, ne! Nemluvím tady o žádné jiné asistentce! To ne! Mluvím tady o vás! Vy byste mi totiž chyběla…jako žena.“ Betty: „Á, pane doktore, už nepijte ten alkohol. Prosím vás!“ Armando: „A proč? Já potřebuji pít! Potřebuji to! A víte proč? A víte proč musím tak pít? Protože ze sebe musím dostat to, co nosím uvnitř, to, co cítím k vám. Myslím to vážně! Nedívejte se na mě takhle. Nedívejte se na mě takhle! Řeknu vám, že od chvíle, co jsem se dozvěděl, že máte Betty milého…ano…“ Betty: „Ale já nemám žádného milého, doktore!“ Armando: „Dobře, dobře, dobře! Ať je to kdokoliv, to je jedno! Od té chvíle, co jsem se dozvěděl, že existuje jistý Nicolas Mora, začal jsem se cítit tak nesvůj. Jako by mě uvnitř něco užíralo. Bylo mi tak nějak divně. Něco mi vadilo! No a tak jsem o tom všem začal přemýšlet a řekl jsem si – Kamaráde! Hele, Armando, co je ti? Chováš se jako idiot! - A zjistil jsem, že žárlím na Nicolase Moru.“ Betty: „Pane doktore, nezahrávejte si!“ Armando: „Vypadám jako šašek? Já si nezahrávám, Beatriz. S tímhle ne!“ Betty: „Doktore, ale já s Nicolasem nic nemám. Už jsem vám to řekla snad stokrát. Prosím vás, změňme téma, pane doktore, protože vy vůbec nevíte, co povídáte!“ Armando: „Takže já nevím co povídám? Víte co, Beatriz? Chcete abych vám řekl pravdu? Já jsem… vámi… úplně posedlý!“ Betty: „Doktore, omluvte mě, musím na toaletu.“ Armando: „Jen klid, jen klid.“ Betty: „Ale pane doktore!“ Armando: „Copak neposloucháte, co vám tady říkám? Okouzlujete mě! Fascinujete!“
Armando se nakloní k Betty, zkontroluje, že jej nikdo nevidí a s úšklebkem políbí Betty. Beatriz omdlí a Armando ji budí. Když se mu to podaří, tak si Betty myslí, že to byl jen sen. Armando ji ujišťuje, že je skutečný. Betty Armanda omlouvá s tím, že moc pil a že to ona se neudržela. Snaží se odejít a Armando ji v tom brání (Drahá, vzpamatuj se drahá. Beatriz pocem. Betty!) Betty odchází ven z klubu a Armando chce jít za ní. Zadrží jej číšník, který si myslí, že hodlá odejít bez placení. Venku před diskotékou si Beatriz uvědomuje vše, k čemu uvnitř došlo. Armando sedí u stolu a je překvapený z toho, že dokázal políbit Betty. Beatriz přijíždí domů taxíkem a vidí otce, který ji vyhlíží z okna. Ve svém pokoji je Betty šťastná, protože se jí splnil její sen. Začíná si psát do deníku. Pan Armando mi vyznal lásku, řekl že je mnou posedlý, že žárlí na Nicolase a políbil mne. Ano políbil mne na ústa. Cítila jsem, že se mi svět propadá pod nohama, myslela jsem si, že je to další zrada touhy, která si tolik zahrává s mou představivostí, která mi vždy přičaruje jistého pana Armanda, který je do mě zamilovaný, ale která se mi vždycky rozplyne. Ale ten dnešní pan Armando byl skutečný, on sám mi to potvrdil a já jsem se mohla o tom přesvědčit, když jsem ho pohladila po tváři. Byl to pan Armando z masa a kostí, ten který je stále, stále po mém boku. Ten přísný, ale spravedlivý pan Armando, do kterého jsem se zamilovala, byl to skutečný polibek... Armando přichází k Marcele domů. Ale uvnitř se se mnou něco děje, necítím to štěstí, které by měla žena v tuhle chvíli cítit. Žena, která tolik touží po nedosažitelném muži a ono se to stane skutečností. Neskáču radostí po svém pokoji, ani nemaluji srdíčka po zdech. Mám strach. Nevím, co na mě vidí, čím ho já mohu okouzlovat, čím ho mohu přitahovat natolik, že se odhodlal mě políbit. Je to významný muž, jeho jméno má zvuk, je to muž ceněný těmi nejkrásnějšími dívkami a co je nejhorší…, je zasnouben s paní Marcelou a bude se ženit. Mezi mnou a jím nesmí k ničemu dojít. Já pro něj nejsem vhodná žena, nemohla bych ho udělat šťastným, bojím se pomyslet na to, že všechno tohle byl jen omyl. On byl opilý, deprimovaný, vystresovaný, možná nevěděl moc dobře co říká, ani to co dělá. A jestli to tak bylo, udělala jsem já největší chybu svého života, protože až se ráno probudí a vzpomene si, že jsme se políbili, vzpomene si že políbil svou ošklivou asistentku, tu kterou odložil do té tmavé díry, ve které ona po něm 24 hodin denně touží a pak... Armando vešel k Marcele do ložnice. Svěřuje se jí, že má strach z dluhů Ecomody a Marcela se jej snaží uklidnit. Mám strach, že až se rozední, oba dva si uvědomíme tu zničující sílu našeho polibku, protože já nebudu vědět, jak se mu podívat do očí a jemu to bude velmi nepříjemné. Možná pro mě ten polibek bude znamenat mou smrt, protože možná bude důvodem proč budu muset od něj odejít. Možná bude chtít vymazat všechno to, co já vím. Zničit tu skvrnu, která vznikla jedné noci plné alkoholu a možná se bude chtít očistit tím, že mě odstraní z tohoto světa. Tolik se bojím probuzení… Druhý den ráno přichází Sofía a Berta do práce. Aura Maria ještě nepřišla a Freddy má obavy, aby to nikdo nezjistil. Přichází i Betty a všechny tři děvčata odjíždějí výtahem. Freddy volá k Auře Marii domů. Telefon zvedne její matka, která mu sdělí, že Aura Maria přišla až ráno, a proto zaspala. Berta se vyptává Beatriz na Nicolase. Betty přiznává, že se mezi nimi zatím nic nestalo. Vchází na ředitelství, kde si prohlíží fotografii Armanda a Marcely. Ti dva zrovna vchází do firmy a na recepci vidí Freddyho. Marcela se ptá, kde je Aura Maria. Freddy ji zapírá a prohlašuje, že je na toaletě. Volá na ni a pan Armando, který má kocovinu, si zakrývá bolavou hlavu a nastupuje do výtahu. Marcela jede s ním. Betty je u sebe v kanceláři a prohlíží si fotografii pana Armanda, kterou má v počítači. Slyší, jak pan Armando přichází, a proto fotografii schová. Armando vstupuje na ředitelství a chce jít za Betty. Zastaví se a jde k fotografii, kterou má za stolem. Nakonec se odhodlá za Betty jít, ale ta zrovna vchází. Armando usedá za stůl a ptá se Betty, jak se vyspala. Ta mu odpoví, že dobře, ale že on musel mít hroznou noc. Navrhne, že mu přinese vývar. Zároveň mu připomene, že musí být fit, protože musí sehnat peníze pro banku. Odchází a ve dveřích se střetává s Mariem Calderónem.
Mario: „Něco jsem přerušil?“ Armando jen zavrtí hlavou. Mario: „Chci to vědět, všechno! Všechno v jediném slově! Políbil´s ji?“ Armando přisvědčí a Mario se začne smát. Mario: „Nemohu tomu uvěřit! Co jsi cítil? Bylo to traumatické? Strašné? No tak mluv, kámo! Poděl se se mnou o své zážitky! Tak jak se to stalo? Má všechny zuby svoje? No tak povídej, nebuď takový egoista. Prosím! „(Mario se začne válet po sedačce.) Armando: „Hele! Dost! Neštvi mě! Je mi strašně!“ (Vstane od stolu a jde si sednout k Mariovi na sedačku.) Mario: „Mě by bylo taky strašně, kdybych se rozhodl políbit ženskou, jako je Betty, Armando!“ Armando: „Je to tak vidět?“ Mario: „Jasně, že ano! Vypadáš strašně! Nemám ti přinést alkohol?“ Armando: „Ne! Jen si vezmi, co se to tu děje. Děláme tu svinstvo! Nevím, kde se ve mně vzala ta drzost, říct jí, že jsem jí posedlý! A pak ji ještě políbit!“ Mario: „Ale řekni, co udělala ona? Co? Vrhla se na tebe? Chtěla se milovat? Armando, poslyš, ošklivky jsou tak nadržený, že když jim dáš šanci, tak něco zažiješ! No tak, přeháněj, kámo, prosím!“ Armando: „Omyl! Neudělala nic takového!“ Mario: „Takže?“ Armando: „Omdlela. Myslela si, že to je jen sen!“ Mario se začne smát. Mario: „Umřu!“ Armando se tváří jako mučedník a Mario ztuhne. Mario: „Poslyš, na mě to teď dělá dojem, že tě polibek poznamenal víc než Betty! Nebo se mýlím?“ Armando: „A víš, že se moc nemýlíš? Mě ten polibek opravdu poznamenal. Já tomu nerozumím. Byl to ten nejdivnější polibek, jaký jsem kdy komu dal. Nechápu, jak jsem to byl schopen udělat právě Betty! Cítím se teď jako bych podváděl anděla. Víš, Calderóne, Beatriz si nezasluhuje to, co dělám!“ Mario: „Jo, jo, jo. Ale řekni mi jedno. Chceš mi naznačit, že v polibku od Betty byla vášeň? Že k tobě Betty něco cítí?“ Armando: „Ano, ano, ano!“ Mario: „Takže to, co cítí k Nicolasovi není láska?“ Armando: „Zdá se že ne! A jestli je to tak, tak jsem udělal největší chybu svého života! Byl to zločin…“ Mario: „Ne, ne!“ Armando: „…a zbytečný!“ Mario: „Vážně ne! Betty nesmíme přestat hlídat. Je možno, že Betty k tobě něco cítí. Něco víc než k Nicolasovi. To je dobře, ale musíme na Betty dávat pozor. Ten chlápek jde za jejími penězi. Za našimi penězi. Armando! To, co jsme začali nemůžeme nechat v půli cesty!“ Armando: „Víš ty co, Calderóne? Já jsem toho včera hodně vypil. Byl jsem moc opilý, a ona si nakonec myslela, že se to všechno stalo jen kvůli alkoholu! Ba co víc, ani se o tom dnes nezmínila!“ Mario: „Takže dneska musíš potvrdit to, co jsi jí včera řekl. Musíš ji znovu říct, že jsi jí posedlý!“ Armando: „Nemůžu! (kroutí hlavou) Nemůžu jí to udělat! Ten hrdinský čin ze včerejška už dnes nemůžu zopakovat! No tak zaprvé – tohle je vůči Beatriz sprosťárna, a za druhé - mám příšernou opici, a hlavu mám tak těžkou, že přepadám dopředu! Mám i morální zábrany. A ještě něco ti povím. Zničím si játra! Nemůžu každý den vypít dvě flašky whisky, jen abych políbil Betty!“ Mario: „Ne, tohle zvládneš bez alkoholu. A jestli ne, nebude ti asi věřit, víš! Podívej! Dnešní vyznání je nutné! Má obrovský význam!“
Armando si sundává brýle a znechuceně se dívá na Maria. Betty přináší vývar a Armando si jej přebírá. Poděkuje jí a Beatriz odchází k sobě do kanceláře zvednout telefon. Volá Nicolas, aby jí sdělil výsledek včerejšího jednání. Přiznává se, že má hroznou opici. Beatriz mu vyčítá, že také začal pít, a že se jí to nelíbí. Mario a Armando zvědavě poslouchají. Nicolas řekne Betty, že musí sehnat peníze, aby mohli zaplatit bance Montreal. Také jí prosí, aby tam zavolala a domluvila si nějaké datum, protože si nemohou dovolit ztratit důvěryhodnost. Betty s ním souhlasí a jde říci Armandovi a Mariovi vše, co se od Nicolase dozvěděla. Mario posílá Betty za Marcelou, aby zjistila, kolik mohou dostat od klientů jako zálohu. Betty se za Marcelou moc nechce, ale nakonec odejde. Mariovi se nelíbí to, jak se Nicolas spřátelil s dr. Sanchézem. Rozhodne se, že dnes musí Armando vše vyřešit. Nešťastný Armando začíná jíst vývar.
|
||
|
|
|
|
