EPIZODA - 60

Daniel se ptá Patricie, kdy dá výpověď. Ta mu oznamuje, že zůstane. Protože potřebuje práci a nemůže jen tak odletět do Miami. Daniel je však neústupný. Letadlo prý letí v pět hodin. Po skončení hovoru se na scéně objeví Mario. Patricie se snaží alespoň u něj. Ale i ten ji odmítá. Nemá na ni čas, protože jeho den je plný pracovních schůzek. Vstupuje k Armandovi na ředitelství. Ten sedí za stolem.

Mario: „Zkus hádat, kdo mě začal uhánět jako divý? (Armando krčí rameny.) Patricia! Je přesvědčená, že náš vztah ještě pokračuje. Po tom hrozném šoku. Ona je totiž naprosto neuvěřitelně optimistická. Představ si to! Ale něco ti řeknu! Pes se dvakrát uvázat nenechá! Ne, ne, ne, ne!“

Armando: „Patricia? Copak neřekla, že se bude stěhovat do Miami?“

Mario: „No jo. Naše známá lhářka v plné formě.“

Armando: „Co má ta bláznivá holka za lubem? Betty?“

Betty přichází ze své kanceláře.

Betty: „Ano, pane doktore?“

Armando: „Poslyšte, přišla už Aura Maria?“

Betty: „Právě jsem se dozvěděla, že před chvilkou přišla, pane.“

Armando: „Děkuji vám.“

Betty: „Víte, ráda bych využila toho, že jste tu oba dva, abych vám vysvětlila něco, co se týká pana Nicolase Mory. Já vím, že jsem vás měla upozornit na to, že si nechal vytisknout na vizitky titul generální ředitel Terramody. Ale on je přece koneckonců v čele Terramody a musí mít také nějaké pravomoci. Ale podnik je i nadále napsán na moje jméno, pane. A jen já dávám pokyny.“

Armando: „Dobře, Betty. Výborně!“ (Armando stále není přesvědčen o tom, že od Nicolase nehrozí žádné nebezpečí.)

Betty: „Omluvte mě!“ (odchází zpět do své kanceláře.)

Mario: „Myslím, že udělala dobře, že nám to vysvětlila. I když, tak se mi zdá, že stejně ještě riskujem. Co si myslíš ty?“

Armando: „Co si myslím já? Podívej, mě se zdá, že je tvůj návrh racionální.“

Mario: „A?“

Armando: „A také si myslím, že jediný způsob, jak Betty do toho všeho zaplést … je svést ji!“

Mario: „Přesně tak!“

Armando: „Ano, ale je tu jedna věc, která mi na tom vadí! Proč já? Proč já, Mario?“

Mario: „Napadá tě jiný kandidát, můj příteli?“

Armando: „Ano! Pojď. (jdou ke dveřím zasedačky.) Sám jsi řekl, že na to jsou jenom dva kandidáti. Ty a já! Je to tak? Dobrá. Ideální osoba na tento úkol jsi ty!“ (Armando s úsměvem poplácá Maria po tváři. Uleví se mu, protože zvládl situaci.)

Mario: „Já?“

Armando: „Jistě!“

Mario: „Já, abych ji svedl?“

Armando: „No jistě!“

Mario: „Tyhle povinné služby podniku. To je tedy opravdu příšerné. Proboha! Nejdříve chceš, abych sváděl Patricii. Skoro ze mě uděláš otce! A teď zase chceš, abych sváděl tu příšerku! No, to je báječné!“

Armando bere Maria kolem ramen.

Armando: „Chlape! V čem je zas problém! Nejsi přeci její šéf! Ty nemáš závazky. Nemáš srdce a nemáš ani zábrany. Jsi na tuhle práci dokonalý. Ty jsi profesionál!“

Mario: „Á, pochop Armando, prosím tě, jednu věc! Nejde o to, jestli mám srdce nebo ne! Jestli jsem profík nebo ne! Jestli jsem její šéf! Jde o to, kdo je Bettyiným opravdovým favoritem. A o koho stojí nejvíc! A to jsi ty, milý příteli!“

Armando protočí oči a nevěřícně se na Maria podívá.

Armando: „Cože? Jistěže ji můžeš svést. Nechceš mi namluvit, že nejsi schopný svést ženu, jako je Betty! No jistě, že to chápu. Největší problém je to, že je ošklivá!“

Mario: „No samozřejmě! Hele, jestli za tebe tuhle práci udělám, budeš mi muset dát 50 % svých akcií. Ani o jednu míň, chlape!“

Armando: „Ne, ne.“

Mario: „Hele, já ti teď názorně dokážu, že TY jsi ten vyvolený, kdo má svést Betty. Sleduj! Betty?“

Betty vychází z kanceláře. Armando a Mario stojí vedle dveří jako kukačky.

Betty: „Ano doktore?“

Mario: „Betty přineste mi jeden ze seznamů klientů, prosím vás!“

Betty: „Ano pane!“ (odchází)

Mario: „A teď ji o něco požádej ty! A uvidíme!“

Armando: „Já nic nepotřebuju!“

Mario: „O něco si jí řekni!“

Armando: „Jo?“

Betty se vrací a pokládá složky na stůl.

Betty: „Tady jsou, pane.“

Mario: „Děkuji Betty!“

Betty znovu odchází do své kanceláře.

Mario: „Do toho!“

Armando: „Hned?“

Mario: „Hned!“

Armando: „Betty?“

Betty s úsměvem přiběhne z kanceláře. Armando začíná být zděšený.

Betty: „Ano doktore?“

Armando: „Přineste bankovní úpisy, prosím!“

Betty: „S velkou radostí, pane!“ (opět jde do kanceláře)

Mario: „No, sám jsi to viděl! Vezmeš tuhle holku za ruku a bude se chtít vdávat. Ty jsi prostě předurčený k tomu, abys svedl Beatriz Pinzón Solanovou!“

Betty se vrací na ředitelství a nese složku přímo Armandovi.

Betty: „Doktore, tady jsou bankovní transakce, ale i celkový přehled o účtech. Potřebujete další informace?“

Armando: „Ne, Betty, děkuji vám. Hned si to překontroluji! Dobře?“

Betty: „Dobře pane! Nic víc nepotřebujete pane?“

Armando: „Ne! A děkuji Betty!“

Betty: „Omluvte mě!" (znovu odchází)

Mario: „No jen se na to podívej. Vypadá jako pejsek. Jako americký kokršpaněl!“

Armando: „Ošklivý kokršpaněl!“

Mario: „Škaredý. Podívej. Já bych u Betty neměl sebemenší šancičku! Víš, klidně jí můžu nabídnout manželství, domy v Cannes, jachty, šperky, cokoliv. Ani si mě nevšimne. Zná mě přece! A už ví, že jsem proutník. Zná moje románky s Patricií, s Aurou Marií, s modelkami, se všemi ženami. Prostě už mě prohlédla, víš. Spíš přitáhnu věšák, než Betty! Takže bys s ní měl začít flirtovat, ne?“

Armando deprimovaně okusuje desky.

Mario: „Jinak by mohla začít něco tušit, a to by bylo moc špatné. Myslím, že ty jsi ten jediný, kdo může Betty svést!"

Armando: „Ano."

Přichází Marcela a ptá se, kdy začnou pracovat na schůzi prodeji. Armando se zhnuseně odvrátí. Rozhodnou se začít hned. Armando to sděluje Betty a Mario paroduje kokršpaněla.

Marcela se na chodbě ptá Patricie, zda odchází nebo ne? Ta prý čeká jen na telefon. Sedá si ke stolu a začne psát svou výpověď.

Armando a Mario se přesunou do zasedací místnosti.

Armando: „Začínáš mi jít pěkně na nervy, Calderóne! Nemůžu uvěřit, že jediné řešení, které máme, je TOHLE! Ne opravdu. Možná, že je nejlogičtější abych ošklivou Betty sváděl já. V tom s tebou souhlasím, ale je tu něco mnohem důležitějšího, než je logika.“

Mario: „Například?“

Armando: „Například? Calderóne! Mluvíme tu přece o lidské bytosti! Ta žena, která sedí v tamté místnosti, je přeci člověk, který si nezaslouží, abych ji jen tak sváděl, okouzloval ji, hrál si s jejími city a pak ji zahodil. Jako by byla nějaká hračka. Nechal ji na smetišti. To by přeci bylo svinstvo! Ta, která tamhle sedí, se ke mně zachovala výjimečně! Opravdu moc výjimečně!“

Mario: „Armando, jako větší mizera budeš vypadat před Mendozovými a Valenciovými, jestli se Betty zblázní srdce, ten kluk ji podvede a vezme nám společnost! Přemýšlej o tom! Zachováš se jako mizera buď k rodinám nebo k Betty! Je to na tobě!“

Armando: „Ne, Calderóne! Já to chápu, nemůžu si dovolit ztratit svou společnost. Nemůžu přijít o společnost!“

Mario: „Přesně tak!“

Armando: „Ano, ale začít si, začít si - už to slovo mi připadá hrozné! - začít si románek s Beatriz, když je tu Marcela?“

Mario: „Podívej, Claudia Boschová není ani první ani poslední, která prošla tvou kanceláří. Vzpamatuj se už! Do jakých problémů by ses kvůli poměru s asistentkou mohl dostat. Marcelu ani nenapadne, že by mohlo něco být, ne?“

Armando: „Ne! To ne! Marcela se na Betty nedívá jako na ženu, ale jako na věc. Jakoby to byla židle v inventáři!“

Mario: „Takže co?“

Armando: „Betty moc dobře ví, že jsem s Marcelou zasnoubený. Že si ji budu brát!“

Mario: „Betty ví dobře, že miluješ víc svoje auto než Marcelu! Že se ženíš spíš kvůli prospěchu, než z lásky. Kamaráde, buďme k sobě upřímní. Betty ví, že ji nemiluješ!“

Armando: „Víš co? Já si myslím, že Betty je nesmělá žena. Seriózní žena, je totiž zásadová. Já si nemyslím, že by tohle udělala!“

Mario: „Armando, ty si myslíš, že když se takové ženě, jako je Betty, ošklivé, malé, chudé, naskytne muž, jako jsi ty, začne přemýšlet o tom, jestli je svobodný, ženatý, vdovec a zamilovaný? Ne! O tom rozhodně přemýšlet nebude, věř mi!“

Armando: „Tím si nejsem tak jistý!“

Mario: „Jestli chceš ověř si to sám! A můžeme se vsadit!“

Armando: „A co když to nevyjde? Hm? Co když s ní budu flirtovat a ona mě odmítne? To by bylo nebezpečné!“

Mario: „Ne, ne, ne, právě naopak! Tak bude vědět, že se ti líbí a k ničemu nedojde!“

Armando: „No a když se přece jen rozhodne něco si se mnou začít? Co pak budu dělat?“

Mario: „V tom případě budeš mít před s sebou pěkně nepříjemný románek!“

Armando: „To je! To je právě to, co mi na tom připadá nejhorší, Calderóne! O to jde! Protože to byl pořádný rozdíl, když jsi tu sváděl tu přihlouplou Patricii Fernándezovou! Ta má 90-60-90 a má blond hřívu! Může být, jak chce nepříjemná, může být sobecká, může to být drbna, může to být hysterka, může být cokoliv - potvora, nebezpečná. Jen si vzpomeň, jak má tahle ženská nádherné nohy!“

Mario: „Ani nemluv!“

Armando: „Jen si vzpomeň, jaká má ta ženská prsa, jenom si vzpomeň, jak dobře Patricia vypadá. To je velký rozdíl. Co mám asi udělat, abych Betty viděl taky tak? No, to mi poraď! Poraď mi! Mě na ní totiž vůbec nic nepřitahuje. Myslím, že je moc milá, moc hodný člověk, ale příšerná. Když jenom pomyslím na to, že bych jí měl vzít za ruku a políbit ji!“ (je konsternován)

Mario: „Jen klid, kámo. Něco s tím provedeme. Začneme pracovat na sugestivní metodě a na terapii, která by ti pomohla!“

Armando: „Prosím tě! To si nech!“

Do místnosti vchází Betty.

Betty: „Já už jsem připravená!“

Mario: „Betty, posaďte se.“

Sám si stoupne k Armandovi. Oba Betty pozorují. Přichází Marcela a všichni začínají probírat strategii prodeje. Armando upřeně pozoruje Beatriz. Ta z toho začíná být nervózní.

Daniel volá Patricii a ujišťuje se, zda už dala výpověď. Ta přisvědčuje. Zrovna ji dopsala. Jen ji ještě musí poslat. Jednu Gutierrézovi, jednu Danielovi, jednu Armandovi, Marcele a jednu do Londýna pro Roberta a Margaritu. Daniel chce vědět, proč tolik kopií. Patricie vysvětluje, že všichni se musí dozvědět proč. Daniel namítá, že to nemusí nikomu vysvětlovat, že nikomu nebude chybět. Nakonec chce, aby mu ji Patricie přečetla. Patricie začíná číst výpověď, ve které uvádí veškeré důvody exilu v Miami. Přes svůj sexuální vztah s Danielem, poškození počítače Betty a další vyzrazování tajemství Ecomody. Daniel je zhrozený. Patty jej začíná vydírat. Chce říci všem o tom, jak chtěl zničit Armanda. Nakonec donutí Daniela, aby ji poprosil, aby zůstala. Ten dopis, ale smazat nechce.

Sanchéz volá Nicolasovi a ptá se ho, jak to vypadá se splácením Ecomody. Je udivený, že se nic nezměnilo. Že stále nic nezaplatili. Chce se sejít s Betty i s Nicolasem, aby vše projednali.

V zasedací místnosti končí jednání. Marcela odchází. Betty upozorňuje Armanda a Maria, že musí získat peníze pro Terramodu, aby mohli splatit půjčku banky Montreal. Jinak jim už nepůjčí a nebude na výplaty. Nebude ani na další projekty, jako je kolekce. Musí někde sehnat peníze. Mario navrhuje, aby požádali o zálohu u odběratelů. Armando si uvědomuje, že jim nikdo nic nedá. Betty navrhuje pronajmout obchody Ecomody. Nakonec se domluví, že se sejdou po obědě, aby vše prodiskutovali. U Betty zvoní telefon a ona jej jde zvednout. Volá Nicolas. Ve chvíli, kdy to Armando a Mario zjistí, tak utíkají ke dveřím kanceláře Betty a poslouchají. Nicolas uvědomuje Betty o telefonátu Sanchéze, a o tom, že se s ním chce sejít. Betty se rozhodne s Nicolasem promluvit večer. Ukončí hovor a Armando i Mario zase utíkají zpátky. Vstoupí Betty a oznamuje jim, že Sanchéz tlačí na Terramodu, aby začala s procesem. Armando Betty požádá, aby si Sanchezém promluvila. Znovu se na ni zadívá a Betty začne přemýšlet o tom PROČ!

Armando a Mario odchází na oběd.

Armando: „Ne, ne, ne, Calderóne. Vždyť já se na ní dívám. Dívám se na ni a nic. Nic to se mnou nedělá. Opravdu! Podívej, ne že bych měl málo dobré vůle, jde o to, že jsem zatím nepřišel na jediný možný způsob, jak se k Beatriz přiblížit!“

Mario: „No, já nevím, co budeš dělat, ale myslím, že se dostáváme na tenký led!“

Armando: „Já vím!“

Mario: „Podívej! Nicolas už mluvil s tím advokátem.“

Armando: „Ano.“

Mario: „Advokát ví, že ho stačí trochu postrčit a celý proces přejde z preventivního obestavení k definitivnímu. A s konečnou platností nám vezmou společnost! Sám jsi to slyšel. Betty se večer má sejít s Nicolasem!“

Armando: „No a co má být!“

Mario: „Co má být? Jak to, co má být? Je třeba zaútočit ještě dnes večer, kamaráde. Podívej. Nicolas pracuje mnohem rychleji než my! On o ni bojuje! A my čekáme na co? Až nám vezmou podnik? Podívej! Betty musí být svedena a to ještě dnes v noci!“

Armando je zděšený.

Armando: „Ne! Musí to být dnes v noci?“

Mario: „A na co chceš čekat, člověče? Co? Copak tebe ten telefonát od Nicolase nevyděsil?“

Armando: „Ano, jistě.“

Mario: „Tak na co čekáme? Až nám vezmou podnik?“

Armando: „Ne, ne, ne! O to tady nejde. Ale musí to být už dnes večer? (Mario kývá souhlasně hlavou.) Musím udělat psychologickou přípravu, psychickou, abych se s tou ránou dokázal vyrovnat, Calderóne! Pro mě to vážně není snadné! Je to jako bych ti řekl: Calderóne, budeš muset jít k zubaři a nechat si vytrhnout stoličku, bez umrtvení. Je potřeba se s tím vyrovnat. Chápeš? Připravit se na to a mít plán!“

Mario: „Jak říká statečný Gallindo: čím dřív to budu mít za sebou, tím líp!“

Armando: „Ale Gallindo je bývalý Hugův milenec a jak skončil. Ne! Tohle není tak snadné, jak to vypadá. Betty je opravdu něco tak složitého. A abych ti řekl pravdu, myslím, že se celý tenhle můj proces, ta duševní příprava může protáhnout až na rok! Opravdu! Nemyslím si, že toho budu schopen!“

Mario: „Kamaráde. Řešení tohohle všeho je ve slově znecitlivění. Při prvním polibku přestaneš cítit rty. Při druhém i patro, při třetím ztratíš chuť, při čtvrtém hmat a pak už nebudeš cítit nic. A je to vyřešené, ne?“

Armando: „Tobě se to lehko řekne. Tak hrozně lehko. Ty totiž nejsi na mém místě. Nejsi v mé kůži! Jen se podívej co čeká na tebe!“ (kolem nich zrovna prochází jedna z modelek)

Mario: „Raději si promluvíme o práci.“

Marcela mluví s Patricií o tom, že nikam nejede. Prý ji ten muž, který jí nabídl práci v Miami, chtěl jen jako milenku. Raději prý zůstane v Bogotě a bude čelit svým problémům. Marcela chce odejít, ale Patty ji zastaví, protože nechce zůstat sama, až otevře složenky. Začne dělat hysterické scény, když uvidí cifry. Marcela se začíná smát a Patricie brečí. Nemůže prý otevřít další obálku. Nemůže! Armando přispěchá Patricii na pomoc. (Tak ji neotevírej, a bude to!) Patricie začíná vysvětlovat "pohromu měsíce" a Armando namítá, že tomu se vyhne svým odjezdem do Miami. Patricie ale odvětí, že přece Mariovi říkala, že nikam nejede. Ten přisvědčí a "upřímně" řekne, že z toho všichni mají radost. Armando řekne Marcele, že on z toho má depresi! Patricie se ptá, kdy bude výplata, ale Armando neví.Všichni tři společně utíkají pryč od Patricie. Ve výtahu Armando prohodí, že se Patricie nikdy nezbaví. Že tam bude až do důchodu.

Sandra a Mariana jdou za Betty a lákají ji na oběd. Všimnou si, že je zamyšlená a ptají se, jestli to má co dělat s Nicolasem. Nabídnou jí vyložení karet. Na chodbě řeší zbytek klubu Bertu, která s nimi nechce jít. Nakonec však kvůli vykládání karet jde. Berta popisuje svou autosugestivní dietu. Armando a Mario jsou zatím na obědě a přemýšlejí co dál.